Rozpolcená ODS

Občanští demokraté krvácejí na bitevním poli, linie jsou prolomeny, únava, nervozita a strach zachvacují jejich řady. Až se však kouřová clona, kterou chtěli původně zmást protivníky, pomalu zvedne, zjistí ODS překvapeně, že bojuje jen sama se sebou. Všichni ostatní už dávno sedí okolo na tribunách a tu spokojeně, tu vyděšeně pozorují tu agonii. Odpor proti Lisabonské smlouvě, na kterém se už dlouho a dnes obzvlášť silně štěpí nejsilnější parlamentní strana, totiž vlastně nedává logiku.

Ztráta suverenity

Z Lisabonské smlouvy se stalo obrovské politikum, zdá se téměř, jako by rozhodovala o bytí či nebytí České republiky. Čím to je, že menší či stejně velké země jako Dánsko, Belgie, Švédsko či Nizozemsko se neobávají Lisabonské smlouvy, ale my ano?

Prý ztratíme suverenitu, ozývá se stejně jako před naším vstupem do EU. Je třeba přiznat, že ano, že o část suverenity přijdeme. Jak ale konstatoval Ústavní soud, když hodnotil Lisabonskou smlouvu, členské státy Unie sdílejí část své suverenity právě proto, aby si většinu své suverenity zachránily. Ve dvacátém století byli Češi „suverénní“ jen pár let, vždy do té doby, než se je nějaká mocnost rozhodla spolknout či okupovat. Dnes jsou propojení s jednou z nejvlivnějších světových organizací a v těchto měsících dokonce stojí v jejím čele. Máme tedy budoucnost ve svých rukou jako nikdy předtím.

Smlouva není…