Záhadná voda

Živá voda. Mrtvá voda. Mojžíš rozdělující vody Rudého moře, pramen vytrysklý ze skály na Sinaji po úderu jeho hole. Ježíš chodící po hladině Galilejského jezera. Voda, kterou proměnil ve víno. Křestní voda smývající hříchy…

Pohádky a mýty o vodě, byť se mohou zdát těžko uvěřitelné, dobře vystihují vnitřní pravdu, totiž že se jedná o velmi pozoruhodnou látku. Kdybychom vodu kvůli její všudypřítomnosti nepovažovali za archetyp kapaliny, musela by nás její neobyčejnost okamžitě praštit do očí.

Voda je neobvyklou substancí už tím, že se běžně vyskytuje ve všech třech skupenstvích. V této roční době není nic neobvyklého uklouznout po zamrzlé louži, probořit se ledem a zmáčet si ve vodě nohy, aby pak člověk nadával, až mu jde od úst pára. Vodě se připisuje více než 50 anomálií, kterými se odlišuje od obyčejných kapalin. Nejznámější z nich je skutečnost, že voda má největší hustotu při teplotě 4 °C, a tudíž je v kapalné fázi hustší než ve fázi pevné. Pokud by se voda chovala jako ostatní kapaliny, těžko bychom mohli v zimě bruslit po rybnících, led by totiž rostl u dna a ne u hladiny.

Voda je téměř univerzální rozpouštědlo, které výborně rozpouští například alkohol a soli (ale neporadí si třeba s tuky). Ostatně slaný roztok v mořích pokrývá více než dvě třetiny zemského povrchu a zhruba ze stejného podílu slané vody se skládá také naše tělo. Přitom není náhodou, že naše tělní…