Spravedlnost pro Paroubka

Ve čtvrtek mi v e-mailu přistálo Prohlášení předsedy ČSSD Jiřího Paroubka městu, světu, k situaci v české justici a Vánocům, které popisuje křivdy, jichž se na Paroubkovi dopustili soudci, kteří si třikrát v jediném týdnu dovolili rozhodnout proti němu. Šlo o případy komiksu v Reflexu na téma početí Margarity Paroubkové, Kubiceho zprávy a jakéhosi úplně banálního práva na odpověď po čtyřech letech.

Předsedovi ČSSD „připadá zvláštní, že v jednom týdnu padnou hned tři zamítavé rozsudky v případech, které se táhnou několik měsíců. Podivná náhoda, kterou nechci brát jako novoroční přání a vzkaz ,justiční mafie‘.“ Já bych v tom nechal trochu porýpat třeba Dimuna, určitě na něco přijde. Mně přišlo třeba hodně podezřelé, že soudy pracují i před Vánocemi, ale zapomeňte na to, prosím, nechci mít fakt problémy.

Podobných psaní z Lidového domu dostáváme my, dělníci slova a obrazu, denně vždy několik (občas desítek), tenhle mě ale vážně zaujal. Nejspíš tou jedinou větou, z níž vypadla v kostce zpráva o stavu mysli Jiřího Paroubka: „Jak se může cítit občan, když ani předseda velké politické strany a bývalý premiér se v rozporu se všemi fakty nemůže dovolat spravedlnosti?“

No, skoro bych řekl, že se občan může cítit docela dobře, právě proto, že ani bývalý a nejspíš i budoucí premiér nevyhrává automaticky každý soud, kdy si umane. Zatím. „Občan“ není Paroubkův podřízený, ale naopak zaměstnavatel a leckterý „občan“ má se spravedlností v této zemi mnohem dramatičtější zkušenosti než „presumptivní premiér“. ,

Při vší radosti nad vítězstvím svobody slova by však možná mělo zaznít následující: Komiks v Reflexu byl vtipný zhruba asi jako humor Jiřího Krampola, s nímž Jiří Paroubek obráží venkovské štace. To znamená dost blbý, a vůči Petře Paroubkové z mnoha důvodů, které tu asi není potřeba rozebírat, nevkusný. Je možná pravda, že si manželé Paroubkovi udělali z narození své první dcery tak trochu reality show, ale chybí-li vkus jedné straně, neznamená to jaksi automaticky, že se ta druhá musí přizpůsobit. I když na to má razítko od soudu.

A na závěr si opravdu nemohu odpustit citát z pamětí Alastaira Campbella, slavného spin-doctora Tonyho Blaira (a omlouvám se, že tu už poněkolikáté prodávám stejnou anekdotu). Když Campbell kdysi při nočním telefonátu zjistil, že Blair zrovna sepisuje polemiku s komiksem v Guardianu, pravil mu: „Tony, vypni počítač a jdi spát. Jestli budeš polemizovat s komiksem, lidi si budou myslet, žes byl namazaný.“

Pod stromeček knihu! Šťastné svátky.

Autor pracuje v ČT.