Obrana padesátých let

Vyprávěla mi někdejší kolegyně, že její otec byl na počátku padesátých let prohlášen za kulaka a zabavili mu všechen svatobořický majetek. A krátce poté je v noci probudil kdosi, kdo údajně překročil tenkrát ještě nezadrátovanou státní hranici a „hledal mezi vlastenci útočiště a kontakt“. Bývalý kulak byl v rozpacích, ale jeho všímavější a praktičtější žena si vzala manžela stranou a upozornila ho na čisté boty toho, kdo k nim běžel až od státních hranic. Omluvili se a nepřijali ho a ráno pak šel bývalý kulak nahlásit svou noční návštěvu. A tam na něho řvali, protože jeho povinností bylo přece ohlásit to ještě v noci. Na konci šedesátých let se pak náhodně dozvěděli, že to tenkrát opravdu byl provokatér, jeden z chudáků, které si Státní bezpečnost najala k provokacím na Břeclavsku a Hodonínsku. Začátek padesátých let, to byl čas generální úzkosti. Taky o tom trochu vím, protože v roce 1951 emigrovali můj otec a můj strýc a oba pak byli politicky velice aktivní. A my po jejich emigraci vstoupili do zlého snu, jehož můry a chmury se už trvale nastěhovaly do mých románů.

Přesto tvrdím, že začátek padesátých let, to je možná nejdůležitější čas naší moderní historie. Čas, v němž na rozdíl od německé okupace, kdy bylo jasné, kdo je kolaborant a kdo vlastenec, byly všechny hodnoty zmateny, aspoň pro většinu národa. Ale na druhé straně, a o tom jsem přesvědčen, destrukční tlak totalitních…