Hříšná země polská

Překládání z polštiny u nás v poslední době zažívá zasloužený rozkvět. Ale zatímco v samotném Polsku je nyní velmi módní vydávat a číst literaturu mladých spisovatelů často docela pochybné kvality, k nám naštěstí překladatelským sítem propadla jen ta skutečně nejlepší díla. Po vydání próz Jerzyho Pilcha a Doroty Masłowské se nám tak dostává do rukou jedna z nejskandálnějších knih počátku tisíciletí, Chlípnice Michała Witkowského (1975).

Román lze z mnoha důvodů považovat za úspěšný projev nejmladší literární generace, který v rámci polské křesťansko-konzervativní společnosti zafungoval bezmála jako rozbuška a dalece přesáhl hranice své země. Jedná se o generační výpověď, jež nahlíží na soudobou společnost z hořké, groteskně pokřivené perspektivy: pomocí silných literárních postupů vypovídá o údělu homosexuální minority v současnosti i v dekadentním období konce komunistické epochy.

V mnohem liberálnějším českém prostředí přitom podobná kniha, která by do hloubky reflektovala utajovaný a ponižovaný život homosexuálů v dobách před uvolněním politických poměrů, dosud chybí. Je navíc patrné, že zdejší zkušenost bude v mnoha ohledech podobná té polské, třebaže bez přídechu všudypřítomného náboženství a přímé konfrontace s ním.

Smutek sexuchtivé osamělosti

V případě Witkowského hrdinů se nejedná o úspěšné a studované mladé gaye s…