Takoví jsme nebyli
Překvapení pominulo a místo něj roste zvědavost. Co nám vlastně těch 57 sociálních demokratů a komunistů svou ústavní stížností proti novému Ústavu pro studium totalitních režimů chtělo říct?
Překvapení pominulo a místo něj roste zvědavost. Co nám vlastně těch 57 sociálních demokratů a komunistů svou ústavní stížností proti novému Ústavu pro studium totalitních režimů chtělo říct? Za jejich tvrzením, že v předlistopadovém Československu nevládl totalitní režim, se totiž neskrývá jen hloupost. Jde o víc.
Kompaktní historie
Šéf socialistů Jiří Paroubek ani další poslanci ČSSD podepsaní pod ústavní stížností nejsou hloupí lidé, aby si nedokázali spočítat, že zpochybnění komunistické totality vyvolá přinejmenším v médiích nechuť a odpor. Vždyť největší nevole se vůči nim vždy vyrojila ve chvíli, kdy je mocenský magnet nějakým způsobem přitahoval k rudým. Například když na jaře loňského roku prohlásili, že klidně povládnou s komunisty. A předseda ČSSD dokonce při vědomí těchto reakcí nedávno veřejně ohlásil, že je třeba stranu vést do politického středu a zbavit se nálepky, že jsou prokomunističtí.
Teď místo toho špičky ČSSD přicházejí s názorem, který prolamuje všechny dosavadní úzy o naší minulosti. U Ústavního soudu napadli zákon o vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů, protože podle nich „autoritativně označuje úsek československých dějin od 25. února 1948 do 29. prosince 1989 jako období komunistické totalitní moci. Nebere v úvahu, že období bylo z hlediska způsobů výkonu státní moci proměnlivé a nebylo v tomto směru kompaktní.“ Co se to děje, že ČSSD už nebere ohled na dobrou pověst? Proč…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu