Odsouzeni škrtat

Čert ví, proč Česko získalo v 90. letech pověst pravicově laděné, liberální země. Brzy jsme sice uvolnili obchod či přístup cizinců na pracovní trh, řada indicií ale ukazuje, že Čechům sedí víc „osvědčené“ levicové přístupy a nezáleží na tom, která z politických stran je zrovna u moci. Strach z modernějších, tržnějších koncepcí, které se týkají sociálních reforem, zdravotnictví, školství je nepřehlédnutelný. Proto stále neplatíme v Evropě běžné poplatky na vysokých školách, anachronicky regulujeme nájmy bytů, moderní recepty důchodových reforem akorát tak zpovzdálí glosujeme. Stát drží státní poštu, železnici, téměř monopol panuje v tradičních telekomunikacích (pevných linkách), energetice.

Minulou středu rozhodoval Ústavní soud o zachování jedné z mála trhlin, kterou do hráze poněkud staromódně socialistické koncepce českého státu navrtal ministr zdravotnictví Tomáš Julínek svými poplatky za lékařské ošetření. Rozhodnutí ústavních soudců poplatky zachovat by přitom vládní reformátoři neměli vnímat jen jako potvrzení svého reformního kurzu. O potvrzení se skutečně jedná, ovšem potvrzení toho, jak nerada a těžko se česká společnost reformami prokousává. To je třeba vzít v úvahu a hledat širší společenský konsensus.

Nejasné záruky

Jednání Ústavního soudu o poplatcích se dlouho vleklo a vyvolalo vlnu kritiky, výsledný dojem ale není až tak…