Kdy se přestanou tisknout Timesy?

Vydavatel nejprestižnějších novin světa NY Times Arthur Sulzberger vyvolal na nedávném ekonomickém fóru v Davosu malé pozdvižení. Podle izraelského deníku Haaretz totiž řekl: „Opravdu nevím, jestli budeme za pět let tisknout Timesy. A víte co? Je mi to jedno.“

Debata o tom, že tisk zemře a nahradí jej internet, probíhá už řadu let. Doposud v ní hráli prim futuristé a fanoušci internetu. Když však o budoucnosti tisku – a v takto krátkém horizontu – začne pochybovat i muž číslo jedna v deníku číslo jedna, tak se asi začíná dít něco důležitého.

Symbolických momentů, které mohou sloužit jako důkaz toho, že internet přebírá nadvládu nad tiskem, je v posledních měsících mnoho. Na Nový rok přestalo vycházet tiskem údajně nejstarší periodikum na světě: švédský deník Post och Inrikes Tidningar se po třech stech šedesáti dvou letech vzdal inkoustu a vyměnil jej za pixely. „Je to kulturní katastrofa,“ posteskl si někdejší šéfredaktor média, které sice kdysi bylo hlavním zdrojem informací ve Švédsku, ale za posledních sto let se změnilo v pouhou nástěnku pro vládní a soudní oznámení.

Na veřejnost unikla i interní zpráva deníku Los Angeles Times, která volá na poplach: „Finanční podpora tištěné žurnalistiky se rychle rozpadá. Podle některých informovaných odhadů mají deníky, jako je náš, maximálně dva až tři roky na to, aby se změnily v multimediální poskytovatele zpráv a informací.“ Sázka na internet je pochopitelná. Jakou cestou se vydá podnikatel, pokud má jednu oblast, kde trvale klesají zisky, a druhou, která roste o 30 procent ročně? Web deníku Washington Post se podílí na výdělcích své firmy patnácti procenty a během pár let se očekává, že se na webu bude točit polovina obratu. Že tisk už není vždy prioritou, ukázal v červenci loňského roku deník Denver Post. Než aby riskoval, že se jeho exkluzivní informace před publikováním dostanou k jiným médiím, nečekal na tištěnou verzi a zprávu zavěsil na web. Následovala ho další média a nyní z toho začíná být běžná praxe: sólokapři končí nejdříve na síti.

Ve světle těchto informací je Sulzbergerův výrok pochopitelný. Nebyl to projev náhlého nihilismu, ale smíření se s faktem, že na internetu bude brzy více peněz. A mediální organizace, jejímž cílem je šířit prvotřídní žurnalistiku, se musí zorientovat v nových podmínkách. Sulzberger byl sice donucen své výroky zmírnit a zdůraznil, že tištěné noviny tu budou zřejmě ještě hodně dlouho, nicméně jádro jeho výpovědi zůstalo. Timesy musí být silné, ať už je budou lidé číst na internetu, v tištěné podobě nebo třeba ve formě e-paperu. Jinak nepřežijí.

Je tu ovšem jeden mnohem závažnější problém. Uživí vůbec internet v budoucnu kvalitní investigativní žurnalistiku? Příjmy z inzerce na webu sice utěšeně rostou, avšak kdykoli může přijít pád a médium, které má jediný zdroj zisků, se tak ocitne v průšvihu.

Řešením je otevřít i druhý vrt: placený přístup k vybraným článkům. Ale najde se dostatek čtenářů, kteří budou ochotni si platit za internetové médium? „Základní otázkou je, jestli veřejnost ještě vůbec zajímá zpravodajství,“ ptá se v komentáři pro Wall Street Journal podnikatel Steven Rattner. Záplava textů na internetu čtenáře od plateb odrazuje. Jen málo titulů riskuje tím, že své texty uzamyká do placených sekcí. Dovolit si to mohou ekonomické tituly, jakým je právě Wall Street Journal, ale u ostatních médií se má za to, že nejsou dostatečně nenahraditelná. Minulý rok se tabu pokusily prolomit New York Times, když uzamkly svou komentářovou sekci. A zatím se experimentu relativně daří. Pokud se podobné cesty uchytí, může být Sulzbergerovi úmrtí tištěných Timesů opravdu jedno.