„Al Gore je můj nepřítel.“„Ekologičtí aktivisté jsou mí nepřátelé a mluví jako nacisti ve třicátých letech minulého století.“„Socialisté jsou mí nepřátelé.“ Autor těchto výroků, prezident Václav Klaus, má zkrátka jako kdysi neomylná strana patent na pravdu. Ostatní nejsou než „nepřátelé“. Osmnáct let po sametové revoluci toto označení vyvolává mrazení. Nelze si přece nevzpomenout na adekvátní slovník Rudého práva či komunistických šéfů, kteří tak označovali všechny odpůrce režimu.
Obdobný jazyk však lze zaslechnout i v médiích: „Mirek Topolánek vede válku proti novinářům“ nebo „Premiér zakázal České televizi vstup na tiskovou konferenci“. Když tyto věty slyším nebo čtu, mám pocit, že se země nachází ve válečném stavu, kde nechybějí zákopy, barikády, nástrahy, léčky, a záludná msta nahrazuje zákony gentlemanského boje.
Podle Václava Havla česká společnost už netrpí blbou náladou, neboť již není tak zpolitizovaná, jako tomu bylo v době, kdy to konstatoval. Máme mít radost, či toho naopak litovat? Jestliže politické události společnost už tak křečovitě neprožívá, jde pravděpodobně o signál, že demokracie zapustila své kořeny a začíná dozrávat. Určitý odstup občanů demokracii vskutku neohrozí. Naopak, distancovat se od politických šarvátek je pro ně i demokracii důležité. Politici i média totiž ve své neschopnosti mají tendenci vytvářet šum, který odvádí pozornost od opravdových výzev politiky: všemožně usilovat o dobrý stav společenství.
Dnešní česká společnost si vede lépe, než tomu bylo uprostřed devadesátých let. Platí to ze všech úhlů pohledu: ekonomického, sociálního, kulturního. V zemi panuje určité všeobecné blaho. A profitují z toho i cizinci, diplomati a především manažeři, spokojení ze spolupráce s optimistickými lidmi, kteří jsou příjemnější, a tím i produktivnější, než kdyby o sobě pochybovali a budoucnost viděli jen v černých barvách.
Rozdíl mezi společností, jež po čtyřiceti letech totality konečně dozrála, a projevy či chováním politiků jakoby z jiné doby je proto šokující. Tato propast se přitom může nadále prohlubovat, jestliže se politika neobrodí. Vložit by se do tohoto procesu měly právě živé síly společnosti, které každodenní prací přispívají k všeobecnému rozvoji. Příští měsíce nabídnou možnost oživit politiku novou krví. Bude ovšem česká společnost schopná této příležitosti využít?
Autor je dopisovatel deníku Le Monde.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
