Trní a růže demokracie

Ticho a dusný klid. Tohle po nedávných šestidenních demonstracích zažívá gruzínská metropole Tbilisi. Protesty proti politice prezidenta Saakašviliho a následné tvrdé zásahy speciálních jednotek policie skončily. Otázkou však zůstává, jestli je klid výsledkem trvajícího výjimečného stavu vyhlášeného úřady, nebo uspokojením opozice, jíž hlava státu slíbila mimořádné prezidentské volby.

Zavržený reformátor

Západní svět, jak se zdá, je připraven zavrhnout svého včerejšího oblíbence – gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho (39) – za to, že příliš tvrdě zasáhl proti opozici. Znamená to, že Západ s ní souhlasí, když mluví o „fašistickém vůdcovství“ Saakašviliho a o tom, že jako prezident má příliš pravomocí a zneužívá je? Na východ od hranic EU jsou však země, kde je společnost více nakloněna silným vůdcům a autoritě jedné osoby. V tomto smyslu Gruzie není výjimkou. Jenže v běloruském či kazašském parlamentu vůbec není opozice. Zato v gruzínském parlamentu tvoří dost značnou část.

Před čtyřmi lety v Gruzii zvítězil vůdce tzv. „revoluci růží“, mladý, prozápadně naladěný, plynně anglicky mluvící amerikanofil Michail Saakašvili, rozhodnutý vymanit Gruzii z vlivu Moskvy, přivést ji do EU a NATO. Čekalo se, že v této malé republice rozvrácené 15 lety válek a ekonomického zhroucení zavládnou klid, blahobyt…