SKUTR na křižovatce

Duo Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka (oba 1979), skrývající se pod dobře zapamatovatelnou značkou SKUTR, ještě nedosáhlo třicítky. Ale během tří let už si stihlo vydobýt oddané publikum pro představení v domovské Arše a také nominaci na Cenu Alfréda Radoka. To není málo. Po raketovém startu s inscenacemi Masakra a Nickname dokázal SKUTR nalézt svůj směr a velmi hladký styl jízdy, jehož zvuk se nese daleko.

Nyní, po inscenování jejich zatím posledního autorského díla Plačky, inspirovaného slovanskými lidovými tradicemi, je otázkou, zda se Kukučka s Trpišovským nedostali na křižovatku své tvorby. Ne-li rovnou na scestí zaviněné tím, že doposud jeli až příliš rovně po hladké a nekomplikované cestě bez potřeby změny rychlosti a stylu řízení svých děl. Rychleji než jiní z nejmladší režijní generace dokázali vytvořit jasný a nezaměnitelný styl režijní práce a právě ten se ve výsledku ukazuje jako dar i prokletí zároveň.

Prožít si tak velký příběh

SKUTR vytvořil v českém prostředí autentickou a suverénní směs pohybového, činoherního a loutkového divadla s prvky pantomimy či cirkusáctví. Nese se převážně na výrazném hudebním cítění rytmické struktury inscenace a dává velkou váhu na její výtvarné řešení. Díla jsou opředena kolem jednoho dominantního, jasně stanoveného tématu, které nahlížejí z různých perspektiv. V případě Masakry to byla…