Globalizace miluje Prahu

Byznys park na Chodově vypadá jako svérázný výsledek spolupráce transplantačního chirurga a urbanisty. Obklopují jej paneláky, věčně ucpaná dálnice na Brno, opodál chrlí metro tisíce Pražanů a šňůry autobusů je rozvážejí dál na periferii. A uprostřed typicky českého sídlištního výjevu náhle vyrůstá promenáda lemovaná high-tech budovami ze skla a oceli. Skrývají čtvereční kilometry datových serverů, špičkové technologie, vývojové laboratoře, mezinárodní inženýrské týmy a přísně tajné informace. Vysoké komíny upozorňují, že v podzemí jsou v pohotovosti záložní naftové generátory, které jsou při výpadku proudu schopné zajistit dostatek energie na celých pět dní. A kdesi na utajovaném místě za Prahou je v zemi ukrytá ještě jedna záložní databanka a elektrárnička pro případ, že by Chodov poškodila živelní katastrofa nebo teroristé.

Venku v parku, prorostlém pečlivě zastřiženou zelení, mezitím šplouchají umělé kanály, fontány a vodopády a u nenápadných cedulí s nápisy IBM, DHL, SAP nebo Honeywell pokuřují muži v oblecích. Podle odstínů angličtiny i barvy kůže můžeme i bez statistik hádat, že tu pracují lidé desítek národností. Trochu to připomíná globalizační idylu z plakátů Benettonu.

Traduje se, že tyhle firmy o publicitu moc nestojí, takže se málokdo z médií dostane za usměvavé tváře v recepcích. Ale realita není tak zlá. „Zrovna je v Praze globální ředitel, udělá si na vás čas…