Jozef Tiso a čertův škleb
Na Slovensku se v souvislosti s šedesáti lety, která uplynula od popravy Jozefa Tisa, oživil spor o jeho osobu, respektive o působení Tisa ve funkci prezidenta válečného tzv. slovenského štátu.
Petr Placák
(1964) je prozaik, historik a publicista. V 90. letech pracoval jako redaktor Českého deníku, Českého týdeníku a Lidových novin. Od roku 1995 je šéfredaktorem studentského měsíčníku Babylon. Vydal beletristický dokument Medorek, povídkový soubor Cestou za dobrodružstvím a knihu rozhovorů Kádrový dotazník.
Na Slovensku se v souvislosti s šedesáti lety, která uplynula od popravy Jozefa Tisa, oživil spor o jeho osobu, respektive o působení Tisa ve funkci prezidenta válečného tzv. slovenského štátu. Jedni ho zatracují jako válečného zločince, druzí argumentují tím, že se musí posuzovat jeho počínání v kontextu, další se ho snaží rehabilitovat. Diskuse už ale nemá zdaleka takovou razanci, jakou měla při 50. výročí Tisovy popravy v tehdejším mečiarovském Slovensku. Slovenští nacionalisté na Tisově domnělém hrobě na bratislavském Martinském hřbitově sice vztyčili pomník s nápisem „obětoval svůj život za víru a národ“, ale jsou to dnes už spíše dozvuky vypjaté doby devadesátých let.
Kdyby se v nápisu změnila spojka a na předložku v, byl by výrok přesný – za víru v národ. V národ věří zřejmě i současný slovenský arcibiskup Ján Sokol, který na Tisovu adresu pronesl: „Já si vážím pana prezidenta Tisa a vážím si ho moc, protože si ho pamatuji jako dítě. Byli jsme velmi chudí, ale když byl on, tak jsme byli na úrovni.“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu