Cena novináře? Pět teroristů

Po pěti letech války proti terorismu, a zvláště po čtyřech letech jejího rozšíření na Irák, už nikoho nic nepřekvapí a světem se valí skepse. Jednu novinku přinesl minulý týden, nicméně ta skepsi ještě posílila. Itálie získala zpět novináře Daniele Mastrogiacoma, kterého dva týdny drželi jako rukojmí tálibáni v Afghánistánu. To je dobrá zpráva. Jenže za svobodu pro Mastrogiacoma bylo propuštěno pět vězněných tálibánů. A to je zpráva špatná.

The New York Times to shrnuje jednoznačně. Je to poprvé během války s terorismem, kdy byl otevřeně vyměněn rukojmí za vězně.

Fakt výměny podle očekávání kritizuje oficiální Washington. „My nejednáme s teroristy a nedoporučujeme jiným, aby tak činili,“ řekl mluvčí amerického ministerstva zahraničí. „Je to špatný signál pro budoucí únosce,“ dodala jeho britská kolegyně. Takový postoj odpovídá očekávání. Jenže na jeho stranu se přidal i nizozemský ministr zahraničí, který byl shodou okolností v Kábulu.

„Vytvoříme-li situaci, kdy můžete vykoupit svobodu pro bojovníka Tálibánu tím, že polapíte novináře, pak tu zakrátko už žádní novináři nebudou,“ sdělil ministr Maxime Verhagen reportérům. Jeho argument kontrastuje s italským. „Život jedince je drahocenný, takže máme-li šanci život zachránit, musíme učinit vše, co je v našich silách,“ shrnul to mluvčí premiéra Prodiho, shodou okolností přítel Daniele Mastrogiacoma.

Těžko tu někomu vyčítat ústupky, v případě rukojmích zůstává v praxi bezbranný též Izrael se svou velmi silnou rétorikou proti vyjednávání s teroristy – po ní už vícekrát následovala výměna rukojmích za mnohonásobně vyšší počet vězňů. Jde spíše o otevřenost. Pro názornější představu vývoje vztahu k italským rukojmím, jak se formoval během posledních let, můžeme udělat malou retrospektivu.

15. dubna 2004 iráčtí teroristé zavraždili rukojmího Fabrizia Quattrocchiho. Byl to prostý člověk, povoláním pekař, a do Iráku jel za výdělkem. Před svým zastřelením si sundal kápi a únoscům řekl: „Alespoň uvidíte, jak dokáže zemřít Ital.“

28. září 2004 byly propuštěny „dvě Silvie“, italské humanitární pracovnice, samy odpůrkyně války v Iráku, které však přesto padly do rukou teroristů. „Nejdůležitější bylo zachránit život těch mladých žen. Osobně si myslím, že výkupné zaplaceno bylo,“ naznačil poprvé realitu šéf parlamentního výboru v Římě.

4. března 2005 byla v Bagdádu propuštěna Giuliana Sgrenová, o níž média psala jako o „osvobozené či vykoupené novinářce“. Sama redakce jejího komunistického deníku Il Manifesto hned pochválila tehdejší pravicovou vládu za „úspěšnou a poctivou akci k osvobození naší Giuliany“.

21. května 2006 publikoval deník The Times částky, jež různé evropské vlády během uplynulých 21 měsíců zaplatily za propuštění rukojmí: Paříž 25 milionů dolarů, Řím 11 milionů, Berlín 8 milionů.

19. březen 2007 tyto počty posunul. Cena za rukojmího je pět vězněných teroristů.