Balkán před novou šancí

Klid a prosperita v Evropě nejsou možné bez klidu na Balkáně, zní jedna známá poučka. Přitom ještě před několika lety se ostřelovaly sarajevské ulice, pak vypalovaly domy v Kosovu a pak padaly bomby na Bělehrad. Dnes se jedná o vstupu do Evropské unie. Jak ale bývalá Jugoslávie, v euroslangu dnes přezdívaná západní Balkán, vypadá pod touto slupkou?

Do Austrálie

Balkán už není noční můrou jako v předchozích letech. Evropou nebloudí statisíce uprchlíků. Každý večer nás u zpráv nefrustrují záběry bombardovaných měst a vypálených vesnic. Naopak. Zdá se, že všechno směřuje správným směrem. Slovinsko je v Evropské unii. Chorvatsko tam má namířeno. K běžné demokracii má sice Záhřeb ještě daleko (například ve vztahu k srbské menšině, nebo pokud se spory na radnici řeší tak, že najatí svalovci nepustí na hlasování zastupitele opozičních stran), ale existuje poměrně slušná naděje, že se jí jednou stane. V Bosně a Kosovu fakticky vládnou západní protektoři. Už pár let se nikde nebojuje. Pokud bychom se však zeptali třeba obyvatele Bosny, co je jeho největším snem, s největší pravděpodobností odpoví, že emigrace do Austrálie. Debata o vztahu Srbů a Albánců skončí na obou stranách nenávistnými výpady, které zhruba odpovídají tomu, co si o sobě myslí Židé a Arabové. O Bosně, Srbsku, Černé Hoře i Kosovu (a zčásti i o Chorvatsku) platí: ekonomika stále trpí následky války, nezaměstnanost…