Jeden den v životě
Je druhýho ledna a zvenku je slyšet zvuky léta. Buenos Aires. Dobrý Vzduchy. Uvařim kafe a zapnu internet. Čtu si novoroční projev českýho prezidenta, kterej se každodenně snaží prosadit svoje zastaralý názory na cokoli do života normálních lidí.
Je druhýho ledna a zvenku je slyšet zvuky léta. Buenos Aires. Dobrý Vzduchy.
Uvařim kafe a zapnu internet.
Čtu si novoroční projev českýho prezidenta, kterej se každodenně snaží prosadit svoje zastaralý názory na cokoli do života normálních lidí. Vylezu na balkon a léto je v plnym proudu. Letní prázdniny už dávno začaly. Vidim lidi, jak běhaj po parcích, kde rostou krásný stoletý stromy. Koukám na beton baráků za parkem. Kam dohlídnu – beton.
Pustim pracovní email a začnu vyřizovat věci, který musim řešit po telefonu. Do práce nejdu, protože bych zratil důležitou hodinu. Ta hodina je superdůležitá pro někoho, kdo pracuje pro finskou firmu v Argentině. Jestli chci něco FAKT vyřídit, musim Finy chytnout dřív než vodejdou domů. Maj přede mnou PĚT hodin náskok! Telefonuju a posílám elektronický data. Většinou se mi povede to do jedenácti všechno zvládnout.
Volá můj šéf: „Kde seš?“
„No doma…“
„Jak to, že seš doma!“
„No, normálně, sem dom…“
„Máš bejt v práci!“
„Ale, já pra…“
„Dělej! Kdy přídeš?“
„Ve dvanáct!“
„COŽE!!??“
„No…“
Sbalim počítač a vyrazim. V dálce vidim skyline komerčního centra a dvě věže, černý kopie Dvojčat z New Yorku. Musim dát větrání v autě na vnitřní okruh. Promyšlenej systém autobusový dopravy DOBREJCH VZDUCHŮ způsobuje dlouhý fronty nastartovanejch…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu