Oslavou k puči
V Manile panuje až překvapivý klid. Nebýt ostnatých drátů a vojáků u kontrol přehrazujících některé citlivé komunikace, člověk by jen těžko uvěřil tomu, že se děje něco mimořádného.
V Manile panuje až překvapivý klid. Nebýt ostnatých drátů a vojáků u kontrol přehrazujících některé citlivé komunikace, člověk by jen těžko uvěřil tomu, že se děje něco mimořádného. Stánkaři na trhu ve čtvrti Quiapo poblíž Malacañangu – prezidentského paláce – sice po očku sledují televizi, kde se s živými vstupy střídá jeden reportér za druhým, ale na přímý dotaz většinou jen mávnou rukou. „Taková už je filipínská politika,“ říkají nevzrušeně. Přitom je pátek 24. února a na Filipínách právě zavládl výjimečný stav.
Panna Maria z EDSY
Zatímco u nás připomíná 25. únor ztrátu demokracie, na Filipínách se tento den slaví jako svátek její obnovy. Právě 25. února 1986 vyvrcholila čtyřdenní nenásilná revoluce, kdy si demonstranti vynutili odchod autoritářského prezidenta Ferdinanda Marcose a jeho následný exil na Havaji. Marcos tu dodnes platí za zosobnění diktatury, státem organizované korupce a porušování lidských práv a jeho pád si Filipínci připomínají v podobném kontextu jako Češi a Slováci 17. listopad. Navíc rádi uvádějí, že jejich nekrvavá revoluce – podle zkratky několikaproudé magistrály Epifanio de los Santos vedoucí skrz Manilu přezdívaná EDSA – inspirovala protest na pekingském náměstí Tchien-an-men i vlnu protikomunistických revolucí ve východní Evropě. Ať už je jejich tvrzení jakkoli nadsazené, hrdost na spontánní vzepětí během…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu