2005/6

Obludná sebezobrazení totalitních režimů minulého století neztrácejí ani dnes svou divnou přitažlivost. O Leni Riefenstahlové, jež nejvíc proslula propagandistickými filmy z Hitlerovy třetí říše, jsme nedávno psali v souvislosti s její úspěšnou výstavou v pražské Galerii Louvre. Nyní se v Praze můžeme pro změnu seznámit s pozoruhodným výběrem agitačních plakátů komunistického režimu, jak sovětských, tak i československých. Výstava Moc obrazů, obrazy moci s podtitulem Politický plakát a propaganda potrvá v Galerii U Křížovníků potrvá do 30. března.

„V dnešním městském prostředí přežije jedině ten, kdo je schopný žít sám. Žádný partner, žádné platby bývalému. Sledoval jsem manželství svých rodičů. Už když jsem byl ve třetí třídě, pochopil jsem, o co jde. Věděl jsem, že se nikdy neožením. Muže to oslabuje. Okamžitě se jim to vymkne z ruky.“ Pasáž z právě vydané knihy Henryho Rollinse (1961) Nejsem tu moc často? dokládá, že nechat se ze slabosti ovládat jinými je pro tohohle amerického hudebníka opravdu nesnesitelná představa. Silácké řeči? Navenek sice tahle potetovaná hromada svalů může působit jako prosťáček, Rollinsovy prózy však odkrývají velmi inteligentního muže, který otěže vlastního života třímá pevně jako málokdo.

Na začátku ledna se konalo v Bruselu – podle názoru odborníků – průlomové setkání rabínů a imámů, kteří společně hledali způsob, jak pomoci řešit náboženské konflikty mírovou cestou. Na závěr třídenního setkání se více než stovka představitelů judaismu a islámu z různých koutů světa shodla na prohlášení, v němž mimo jiné stojí: „Vyzýváme všechny lidi za všech okolností k boji s nenávistí a nevědomostí a k společnému budování světa míru, bohatého na odlišnosti, v němž budou víry a způsoby života věřících respektovány a vítány.“ Původně se měl kongres konat v Maroku, protože patronaci nad ním převzal tamní král Hasan VI., ale z bezpečnostních důvodů se přesunul do Evropy. Jednání kongresu, které proběhlo téměř bez povšimnutí našich médií, se účastnil i zemský český rabín Karol Sidon.

Švýcarský prozaik a dramatik URS WIDMER(1938) patří mezi nejvydávanější autory německy psané literatury a za svá díla získal řadu literárních ocenění. U nás zatím příliš známý není. Seznámit se s uměním tohoto „specialisty na hlubokou nevážnost“ se však mohli návštěvníci Hanáckého divadla, které za inscenaci Widmerova dramatu Top Dogs získalo ocenění za nejlepší provedení německojazyčné hry.

Je to obchod, nad jakým česká vláda váhá už rok. Pokud ho po měsících odkládání přece jen schválí, završí se jeden z nejdobrodružnějších podnikatelských příběhů posledních deseti let. Krátce by se mohl jmenovat třeba takto: Jak parta veksláků lacino přišla k majetku za mnoho miliard, stát jim šel na ruku s dotacemi a nakonec jim vláda i odpustila dluhy. Ale zatím ještě příběh nemá konec. Není vyloučeno, že v něm bude rychlejší policie a soudci.

Arnold Schwarzenegger stojí před největší zkouškou své dosavadní politické kariéry. Republikánský guvernér státu Kalifornie se pustil se do otevřeného křížku s demokraty ovládaným Kongresem. Pohrozil zákonodárcům, že pokud urychleně neschválí jeho reformy, které mají nejlidnatější zemi Spojených států zbavit astronomických dluhů, obejde je a nechá o svých návrzích hlasovat občany v referendu.
Ačkoli jde o troufalý krok, který nemá v amerických dějinách obdobu, a ačkoli je Kalifornie tradiční baštou demokratů, má „Guvernátor“ – jak se Schwarzeneggerovi s oblibou přezdívá – nemalou naději na úspěch. Přes svůj poněkud neortodoxní styl vládnutí se totiž těší nebývalé popularitě a podařilo se mu zatím prosadit prakticky všechno, co si zamanul.

Měl to být den plný krveprolití. Místo toho proběhly irácké parlamentní a regionální volby v relativním klidu. Necelých čtyřicet obětí, které si vyžádaly pumové útoky a přestřelky v den voleb, není nic, co by v dnešním Iráku někoho vyvedlo z míry. Ačkoli výsledky ještě nejsou známy, podle většiny odhadů dorazilo k volbám zhruba 8 milionů Iráčanů, tedy 60 procent obyvatel.

Nekomplikujte nám příjem sociálních dávek. Konečně to někdo řekl nahlas: Dohnat a předehnat Ameriku Evropa prostě nedokáže, hospodářství stagnuje, nezaměstnanost roste. Obyvatelé starého kontinentu si užívají příliš štědrou sociální síť, úřady příliš komplikují podnikání a Brusel k tomu vydává tisíce stran bezzubých prohlášení, která stejně nikdo nečte. Tak vypadá podle nového předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa současná diagnóza kontinentu.
Barroso minulou středu v Evropském parlamentu představil svůj lék. Propříště méně velkolepé rétoriky, EU se musí soustředit hlavně na snížení nezaměstnanosti. Evropané musí více pracovat, více podnikat, více bádat a starat se sami o sebe. Podle mnohých komentátorů se zkrátka bývalý portugalský premiér snaží obrátit „starou“ Evropu aspoň trochu doprava.

V samém centru Prahy se schyluje k stavitelskému průlomu. Magistrát v minulých dnech povolil – i přes nesouhlas památkářských institucí – na Malé Straně postavit dům se čtyřmi luxusními byty a velkými podzemními garážemi. A to na parcele, kde od nepaměti nestál žádný obytný objekt. Podle zneklidněných památkářů to je nebezpečný precedent v čase, kdy v historickém centru stále ubývá volných prostranství a půvabných plácků. „Může se stát, že se zanedlouho přesune stavební činnost i na Kampu. Památkáři nebudou mít argumenty, kterými by investory zastavili,“ obává se hlavní pražský konzervátor Josef Štulc.

Premiér Stanislav Gross ještě nestačil vysvětlit, kde si vlastně půjčil chybějící milion na nákup svého bytu, a už jej pronásleduje další finanční záhada.
„Všechno je čisté, všechno je v pořádku, ale víc vám k tomu neřeknu. Mám s novináři špatné zkušenosti,“ odpovídá na otázky Šárka Grossová.

Po lidovcích začal s předvolebními námluvami další člen vládní koalice – ČSSD. Zatímco křesťanští demokraté chtějí jít dál s opozičním modrým ptákem, sociální demokracie navazuje na sen svého minulého předsedy Vladimíra Špidly o rudo-zeleném spojenectví.

Ministr obrany Karel Kühnl ohlásil, že v Česku možná už brzy vznikne obrovský zlatý důl. Jeho nenápadné větičky – „armáda nechá prověřit potřebnost všech svých pěti výcvikových prostorů“ – si laikové v novinách sice téměř nevšimli, do žil informovaných však vlila adrenalin nadějí i velkých obav. Jedni přitom sní o bohatství ležícím dosud ladem na desítkách tisíc hektarů volné, nezastavěné přírody, druzí tonou ve strachu ze škod, které cesta k tomuto bohatství přírodě přinese. Oba tábory už zkřížily kordy v souboji o výcvikový prostor Boletice na jihu Čech. Se svými 21 tisíci hektary je sice druhým nejmenším, unikátní poloha u šumavského parku a blízkost rakouské hranice z něj ale dělá místo, které stojí za hřích.

Minulé dny mohly vstoupit do historie jako chvíle, kdy se sociální demokraté odhodlali k modernizaci. Sice dílčí, nesmělé, ale aspoň k nějaké. Místo toho se spíše zapíší okamžikem, kdy se nejmladší český premiér rozdivočil tak, že vytrhával novinářům papíry z rukou, a kdy třikrát trapně měnil vysvětlení, kdo mu půjčil na byt. A v tomto čísle Respektu se odhalují ještě závažnější informace o účtech Grossových (viz str. 5). Už i v ČSSD zaznívají hlasy, jestli takový člověk má stát v čele strany a zda na blížícím se sjezdu nezvolit někoho „průhlednějšího“.

Irák a George Bush působí jako siamská dvojčata. Ukázaly to nejen volby americké na podzim, ale ještě více irácké minulou neděli. Z jejich vyznění projevil George W. nelíčenou radost a přeformuloval kvůli nim tradiční Zprávu o stavu Unie.
Před třemi lety to vypadalo tak, že americký prezident spadl do boje úplně po hlavě: 11. září nečekal věru nikdo. Před dvěma lety zase tak, že si cosi umanul: vpadl do Iráku s argumentem zakázaných zbraní, který se brzy vyjevil jako bublina. Teprve nyní prochází Bush testem, který doloží, zda nastoupená cesta přináší plody.
Byly irácké volby úspěšné? Na jasnější odpověď budeme čekat déle než oněch příslovečných sto dnů, ale leccos lze pozorovat už teď, bez znalosti přesných výsledků. Přinejmenším jedna věc je jistá. Volby proběhly bez zvláštních násilností a dostavilo se k nim více lidí, než se čekalo. Ti, kdo malovali čerta na zeď, se mýlili.