ČSSD potřebuje nového šéfa

Minulé dny mohly vstoupit do historie jako chvíle, kdy se sociální demokraté odhodlali k modernizaci. Sice dílčí, nesmělé, ale aspoň k nějaké. Místo toho se spíše zapíší okamžikem, kdy se nejmladší český premiér rozdivočil tak, že vytrhával novinářům papíry z rukou, a kdy třikrát trapně měnil vysvětlení, kdo mu půjčil na byt. A v tomto čísle Respektu se odhalují ještě závažnější informace o účtech Grossových (viz str. 5). Už i v ČSSD zaznívají hlasy, jestli takový člověk má stát v čele strany a zda na blížícím se sjezdu nezvolit někoho „průhlednějšího“.

Víc než jeden byt

Dlouhá léta se tradovalo, že Stanislav Gross je obratný politik, který to umí s médii jako málokdo. Jenže poslední měsíce ukazují spíše pravý opak. Gross prohrává, co může – nejprve volby a teď tone ve své aféře s luxusním bytem na pražském Barrandově. V jeho očích se dnes a denně zračí naprosté nepochopení, proč ho novináři otravují s takovou banalitou jako financování bytu. Jako by nechápal, že vstupem do politiky se dobrovolně vystavil přísnější veřejné kontrole a že doby, kdy finanční neprůhlednosti byly „pod rozlišovací schopnosti“ premiérů, jsou pryč.

Na tiskové konferenci po jednání ČSSD poslední lednovou sobotu se Stanislav Gross nezapomenutelně předvedl jako labilní politik. Celý zrudlý vytrhoval nepohodlnému novináři MF Dnes, který na nesrovnalosti kolem bytu upozornil jako první, dokumenty z rukou, protože je chtěl dát jen těm „hodným“ žurnalistům. Takto nereaguje člověk s klidným svědomím. Když se minulý pátek náhle objevil premiérův „pravý věřitel“, pochybný bývalý novinář Rostislav Rod, důvěra v tuto již třetí verzi původu peněz byla na bodě mrazu.

Byt je nyní premiérovo slabé místo, takže občanští demokraté ho okamžitě chtějí interpelovat. Místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová prohlásila: „Je nejvyšší čas, aby pan premiér odkryl všechny karty, nebo okamžitě odstoupil.“ Naprostý souhlas – ale totéž by měla vzkázat i svému kolegovi, šéfovi poslaneckého klubu, Vlastimilu Tlustému. Ten pro změnu tají, kdo mu dal peníze na vilku za minimálně pět milionů korun. Stále dokola opakuje, že nikomu do toho nic není, a nenašel se jediný občanský demokrat, který by mu oponoval. (Když byl na příklad pražský primátor Pavel Bém na veřejné debatě tázán, co bude se záhadou kolem Tlustého vily dělat, suše odpověděl: „Já nic, ale jestli to někomu vadí, tak ať ho nevolí.“) A nesmí se zapomínat ani na lidoveckého šéfa Miroslava Kalouska, který kolem peněz na své bydlení mlžil a dodnes mlží.

Jednu z nejpřekvapivějších reakcí na toto téma pronesl v Lidových novinách ministr vnitra František Bublan: „Vezměte si, že mnoho politiků má taky majetek, který asi nemohli nabýt.“ Zvlášť od ministra vnitra to je zdrcující logika: když jiní berou úplatky, proč by nemohl i premiér? Neobstojí ani námitka, že země má důležitější problémy, než odkud vzal premiér peníze na svůj byt. Tak jako legendární newyorský starosta Giuliani zahájil boj s kriminalitou tím, že nařídil trestat i drobné neplatiče v metru, je nutno chytat politiky třeba i za menší částky než miliony. Vždyť kdo ví, co neznámý donátor za pomoc Grossovi či Tlustému chtěl a dostal?

Slova a skutky

V ruchu a rozčilení posledních dnů by se přesto nemělo zapomenout na hlubší vývoj, který se odehrává v ČSSD na pozadí událostí. Předminulou sobotu se strana pustila do důležitých programových změn. Stanislav Gross tam ukázal svou lepší stránku, když vyslyšel modernizační návrhy svého poradce Oty Novotného a ministra financí Bohuslava Sobotky. Vytvořil se tak jakýsi ideový základ „nové ČSSD“, která sice nadále slibuje sociálně citlivý stát, ale jen pro ty, kteří se snaží o sebe postarat sami.

Zásadní nedostatek této sympatické proměny tkví v tom, že je vytržená ze souvislostí a reality. V novém programu se mluví o ochraně životního prostředí jako o prioritě – ale ministři neplánují jakékoli angažmá v zápase proti znečišťování ovzduší a oteplování planety, ačkoli Česko patří v přepočtu na obyvatele mezi největší znečišťovatele. Hovoří se o potřebě firem s nejmodernějšími technologiemi – ale vláda dál nadržuje dolům a ČEZ. Program slibuje vzdělanou společnost – avšak ministerstvo školství nyní ještě ztěžuje přístup na gymnázia a střední školy.

Už na samotné programové konferenci bylo z debat zřejmé, že o nějaké zásadní proměně nemůže být řeč. U sociálních demokratů předem převládá skepse kvůli očekávané prohře v příštích volbách. V době nejdůležitější debaty o programu byl sál poloprázdný, protože mnozí postávali ve foyer a vyprávěli si vtipy typu: „Co je největší hrozba pro životní prostředí? Ekologové.“

A co Sobotka?

Nebylo by fér přikládat současný stav ČSSD za vinu jejímu předsedovi, ale Stanislav Gross se ukazuje jako špatný vůdce. Sice si nechá poradit, jenže zatím neprojevil schopnost posouvat stranu kupředu s jasným programem. Možná na to kvůli svým aférám ani nemá čas. Když se v polovině loňského roku nechal přesvědčit k nástupu do čela ČSSD, bylo to unáhlené rozhodnutí. Představa, že přijde do čela podniku a jen si bude užívat vysokého postavení, se ukázala jako zcela mylná.

Není tedy na čase přemýšlet o novém šéfovi ČSSD, ale především premiérovi? Grossův vyzývatel Zdeněk Škromach slibuje jen návrat ke starosocialistickému programu. Ideálním předsedou by byl někdo jiný – Bohuslav Sobotka. Mladý ministr financí nemá za sebou žádný skandál, je to věcný a otevřený politik, jakého respektuje i opoziční ODS. Při reformě veřejných financí prokázal, že mu nechybí politická odvaha.

Jistě – lehko se to napíše, hůř provádí. Pro ČSSD by bylo těžko stravitelné, že se během dvanácti měsíců zbavuje už druhého šéfa. Ale už nemá co ztratit.