Experiment s gorilím samcem

„V dnešním městském prostředí přežije jedině ten, kdo je schopný žít sám. Žádný partner, žádné platby bývalému. Sledoval jsem manželství svých rodičů. Už když jsem byl ve třetí třídě, pochopil jsem, o co jde. Věděl jsem, že se nikdy neožením. Muže to oslabuje. Okamžitě se jim to vymkne z ruky.“ Pasáž z právě vydané knihy Henryho Rollinse (1961) Nejsem tu moc často? dokládá, že nechat se ze slabosti ovládat jinými je pro tohohle amerického hudebníka opravdu nesnesitelná představa. Silácké řeči? Navenek sice tahle potetovaná hromada svalů může působit jako prosťáček, Rollinsovy prózy však odkrývají velmi inteligentního muže, který otěže vlastního života třímá pevně jako málokdo.

Nietzsche rokenrolu

Henry Rollinsovi se občas přezdívá zběsilé kladivo. Jeho syrová hardcorová show zaujala už v roce 1980, kdy začal koncertovat s legendami amerického punku Black Flag, později pokračovala se sestavou Rollins Band, kterou zpěvák založil v roce 1987 a s kterou objíždí svět dodnes. Od ostatních rokenrolových křiklounů se Henry Rollins odjakživa lišil – tvrdou osobní disciplínou, připomínající drezúru jednotek zvláštního určení. Ve svých knihách (napsal jich zhruba dvacet, aktuální novinka je již třetím českým překladem) popisuje, jak se z malého zakřiknutého neduživce z neutěšených rodinných poměrů stal tím, kdo ovládá vlastní život. Každodenním posilováním získal kondici…