Fotografiím Holanďanky Rineke Dijkstra by se na první pohled dal vyčíst nedostatek fantazie. Její portréty mohou leckomu připadat jako enormně nazvětšované pasovky, chladné reprodukce tváří bez osobního vkladu fotografky. Kdyby ovšem právě maximální vizuální jednoduchost nebyla autorčinou silnou stránkou, dokonale zvládnutým nástrojem k vytváření sugestivních psychologických studií. Retrospektiva pětačtyřicetileté Dijkstra v galerii Jeu de Paume je fotografickou výstavou číslo jedna současné Paříže.
Sedmdesát barevných snímků pochází z různých cyklů fotografky z posledních dvanácti let. Ať už jde o mladé lidi na mořských plážích, matky s novorozeňaty zachycené těsně po přestřižení pupeční šňůry, izraelské vojáky a vojačky či portugalské toreadory s obličeji potřísněnými zasychající krví, všechny její práce nesou společný rukopis: obrazová střídmost, použití velkoformátové techniky, umožňující co nejrealističtější záznam, neutrální pozadí, které i v plenéru připomíná ateliérovou tvorbu. To vše vede divákovu pozornost bez rozptylování vizuálními efekty rovnou k podstatě obrazů.
Rineke Dijkstra fotografuje mladé lidi na hranici mezi dětstvím a dospělostí, v období, kdy začínají hledat vlastní identitu. Klíčovou roli na obrazech balancujících mezi sociálně psychologickým dokumentem a inscenací hraje výraz obličeje a postoj těla. Portrétovaní vždy soustředěně hledí do objektivu a divák při…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
