Prchni, kdo můžeš

Bývalým východním Německem se dnes šíří deziluze, a to se zřejmě odrazí i ve volebních výsledcích tento týden. Příkladem může být jedno z bývalých průmyslových center Saska Halle. V bývalé luxusní restauraci blízko hallské radnice, kam si mohli dovolit zajít pouze místní stranické špičky, se dnes schází důchodci na pivo. „U domů v centru jsme měli vždy krásné aspoň fasády,“ vzpomíná s nostalgií na NDR bývalý řidič autobusu, jednasedmdesátiletý Egon bydlící na okraji města. „Dnes jsou sice baráky za fasádami opravené, ale už v nich skoro nikdo nebydlí, nemůže si to dovolit,“ dodává.

Mladší odešli už před lety pracovat do Rakouska či dojíždějí do bývalé západní části země. Ti, co zůstali, se většinou zadlužili stavbou rodinných domů a na pivo jim už jednoduše nezbývá. V Halle je okolo dvanácti procent nezaměstnaných, navíc se vylidňuje. Od sjednocení v roce 1990 do loňského roku se z něj odstěhovalo sedmdesát tisíc lidí. Magistrát najednou čelil obrovským propadům příjmů a z důvodů vysokých nákladů na údržbu už město nechalo zbourat téměř deset tisíc panelákových bytů. Další tento osud čeká. Přitom do Halle stejně jako do zbytku bývalého východního Německa proudily a proudí nemalé částky ze západu. Za to byly velkoryse opraveny silnice, dálnice, železnice i rozvody vody a elektřiny. Jenže pak se začalo nedostávat peněz na údržbu. Příjmy města Halle, z nichž padesát procent…