V éře Rychetského

Zapomeňte na starý Ústavní soud. Už to není instance poslední záchrany pro ty, jimž komunisté sebrali majetek – naopak. Ve sporu o zámek Opočno se zde minulý čtvrtek nedomohla ochrany restituentka proti státu, ale stát proti restituentce. A nešlo o náhodné či technické rozhodnutí – byl to silný výrok, jakési pomyslné „programové prohlášení“ nových ústavních soudců. Tedy ještě jednou: 13. ledna 2005 skončilo v České republice navracení velkého majetku; soudní cestou se ho už nikdo nedomůže.

Tvář nového konstitučního tribunálu pod předsednictvím Pavla Rychetského dosud není zcela zřetelná, pomalu se však začíná rýsovat. Už podruhé pomohli soudci silnějšímu proti slabšímu, ve shodě s politickým přáním. Není vyloučeno, že ještě někdy v budoucnu příjemně překvapí. Dosavadní étos této instituce je však pryč.

Utrum!

Dalo se tušit, že na první generaci Ústavního soudu z let 1993–2003 budeme ještě vzpomínat s nostalgií. Ale že to bude tak brzy? Jistě, těžko spekulovat, jak by v oněch letech o Opočnu rozhodl brilantní Vladimír Čermák nebo tehdejší předseda Zdeněk Kessler, oba jsou už po smrti. Konstituční tribunál však tehdy bral restituenty v ochranu. Důrazně připomínal nižším soudům, aby dbaly smyslu zákona – jímž je „zmírnění křivd“ – a vycházely obětem komunistů vstříc. Jde-li o spravedlnost, lze jít i pár kroků nad zákon, prohlásil v jednom z bilančních rozhovorů Vladimír Čermák. A to také…