V pohádkovém státě jménem Česko se píše další dramatická historie. Do hlavního města Prahy vtrhl netvor a začal ničit jeho krásné starobylé paláce.
„Ta zeď, kterou zbourali, tu stála nejspíš už ve středověku,“ smutně říká mladá památkářka Barbora Skalická, zatímco dělníci právě vyvážejí kolečka kamení a cihel do přistaveného kontejneru.
Jsme v Praze kousek od Staroměstského náměstí, přímo uprostřed památkové rezervace označované za perlu světového kulturního dědictví. Za vraty dvou zdejších paláců panuje čilý ruch. Na první pohled je zřejmé, že se tu z gruntu bouralo. Vybagrované podlahy v přízemí odkrývají poničené zbytky gotických kleneb, v patře dělníci vybourali štukově zdobený strop a jen bezmocně do prostoru trčící futra dveří prozrazují, že tady kdysi byly zdi. Na žádné z obvodových stěn již nejsou omítky. Právě na nich se přitom doslova píše historie. Ve spodních vrstvách byly gotické fresky, překrývaly je renesanční a klasicistní malby. „Protože majitel ani nepožádal o stavební povolení, nemohli odborníci udělat historický průzkum. Nemůžeme tedy přesně říct, co všechno se tu zničilo,“ říká Barbora Skalická.
Z pohledu majitele je ovšem postup poměrně logický. Pokud by jednal podle pravidel, památkáři by požadovali alespoň částečné zachování historických prvků. Například fresky by tak pravděpodobně musel velice nákladně nechat restaurovat. Přičemž stát by mu nepřispěl ani korunou. Na druhou stranu právě fresky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu