Téměř po každé větší chumelenici se v Česku na silničáře snesou nadávky, že situaci nezvládli. Naposledy to schytali minulé pondělí, když se na zasněženém tahu z Olomouce srazilo dvacet aut: mluvčí místního policejního ředitelství obratem označil za viníka údržbu silnic, protože prý nebylo posoleno.
Je to vlastně pořád stejný problém. Máme si zaplatit další miliardy za služby, které by dokázaly uklidit silnice hned, jakmile zapadají sněhem? Vzhledem k rozpočtu, který mají technické služby k dispozici, dává stát najevo, že se to kvůli několika případům v roce nevyplatí. To má svoji logiku. V kalamitě je možné nechat auto odstavené, anebo jet nanejvýš opatrně. O poznání menší logiku má ale druhý rys české zimy: jak se nechávají sněhu napospas chodci.
Určitou inspiraci nabízejí například severské státy. V Norsku se pravidelně čistí jen nejdůležitější tahy, na vedlejších leží sníh celou zimu a s ohledem na životní prostředí se vůbec nesolí. Je zcela normální, že dny i týdny jsou některé silnice nesjízdné. V Kanadě pluhy a sypače čekají, až přestane sněžit. Pak se stejnou vervou čistí silnice i chodníky, na které mají speciální malé traktory.
Česká realita je sice klimaticky příznivější, ale o to absurdnější. Pokud se nedá jet po silnici devadesát, je o blbou náladu postaráno. O chodníky však mají chodci pečovat svépomocí. A pokud si na ledovce zlomí nohu, jejich nešikovnost. Policie jim pak maximálně poradí, že můžou žalovat majitele domu přiléhajícího k…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu