Německý kancléř Gerhard Schröder se v posledních dnech dušoval, že složením funkce stranického předsedy si jen uvolnil ruce pro to, aby dokončil své reformní dílo. Je fakt, že nyní by opravdu mohl hodit za hlavu všechny průzkumy oblíbenosti, protože příštím kancléřem už určitě nebude a své straně se také nemusí cítit nijak zavázán. Nemá prostě co ztratit a do práce by se mohl pustit se vší razancí, jak o tom ostatně snil už před lety, když spolu s Tonym Blairem ohlásil Třetí cestu/Nový střed, projekt „citlivého zeštíhlení“ zaopatřovacího státu.
Jenže se spíš zdá, že coby levicový reformátor je už Schröder na odpis – jeho sociálnědemokratická strana ho v tomto ohledu semlela.
Mýtus o hrdinovi
Minulý týden se Němci dozvěděli, že žádné další snižování daní se už konat nebude. Slavnostně oznámená daňová reforma, na které se kancléř před Vánoci dohodl s opozicí, tím zůstane v půli cesty. Schröderův nástupce v čele SPD Franz Müntefering dal najevo, že sociální demokraté už dosáhli svého „prahu bolestivosti“, a kancléř se volky nevolky bude muset přizpůsobit.
Přímo se zde vnucuje myšlenka, že Schröder je kladný, ale tragický hrdina. Jako správný vizionář si už před lety uvědomil neudržitelnost „sociálního státu“: zkrouhnul dávky v nezaměstnanosti; vyšel vstříc zaměstnavatelům, aby se nemuseli tak jako dosud rozpakovat vyhodit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
