Hledání spravedlnosti

Heslo „spravedlnost, nikoli pomstu“ se stalo programem Simona Wiesenthala, který svůj život zachráněný z koncentráku zasvětil pátrání po nacistických zločincích. Leckdo po zhroucení východoevropských totalitních režimů doufal, že se snad po Wiesenthalově vzoru časem objeví i nějaký „lovec komunistů“. Člověk, jenž nebude spoléhat na úřady a na vlastní pěst se pustí do hledání zločinců, kteří pod rouškou ideologie týrali miliony lidí. Po třinácti letech však lze konstatovat, že se zatím stále neobjevil a ani není v dohledu.

Velké ryby na svobodě

Státy východní Evropy sice přinejmenším verbálně jevily vůli potrestat komunistické zločiny. Ukázalo se však, že to vůbec není jednoduché. Mohli jsme to vidět například docela nedávno na procesu se soudruhy Jakešem a Lenártem, kterým justice nemohla prokázat, že by v roce 1968 jednali ve snaze poškodit „socialistické státní a společenské zřízení“.

Byly tu však i zločiny velmi hmatatelné – střelba do dělníků nebo mučení politických vězňů. Kvůli takovým u nás vznikl Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a třeba v Polsku Institut národní paměti (IPN). Právě ten si přitom zaslouží zvláštní pozornost. Má totiž dokonce vlastní prokuraturu, takže jeho pracovníci mohou trestní stíhání dovést až před soud. Na rozdíl od české instituce se navíc nezabývá jen komunismem: náplní jeho práce…