Referendum o vstupu do Evropské unie letos maďarským vládním politikům vytrhlo trn z paty. Vždy měli problémy, čím vyplnit slavnostní projevy a akce u příležitosti největšího národního svátku 15. března, na nějž připadá výročí začátku revoluce 1848–49. Letošní březnové idy však zvládli levou zadní. I když to naplno nikde nezaznělo, z projevů vládních politiků bylo jasné, že kdyby se vůdce revoluce Lajos Kossuth a romantický básník Sándor Petöfi nebyli narodili v době, kdy EU ještě neexistovala, byli by dnes jednoznačnými stoupenci Bruselu a v referendu by samozřejmě hlasovali pro. Premiér Péter Medgyessy dokonce zvažoval, aby se referendum vzhledem k jeho dějinnému významu konalo právě 15. března, nakonec však zvítězil rozum, a všelidové hlasování tak proběhne tuto sobotu.
Propaganda vs. jitrnice
Vstup do Unie oficiálně podporují všechny čtyři současné parlamentní strany v Maďarsku. Toto prosté konstatování však skrývá podstatné nuance. Důležitější je jiný rozdíl. Pravicová, přesněji řečeno národně-křesťanská opozice v čele s hnutím Fidesz vystupuje jako obránce národních zájmů, suverenity, kultury a podobně, a tak říká, že sice souhlasí se členstvím, nezapomene však nikdy dodat několik „ale“. Projevy opozičních politiků zvláště na venkově často zdůrazňují těžkosti a možná rizika, která národ v EU postihnou, ve snaze získat nerozhodnuté voliče či stoupence krajní pravice na svou stranu.
Daleko nejostřejší protiunijní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
