Pracujeme na vlastním zániku

V nepříjemném slunečním žáru středečního srpnového poledne sází kudrnatý mladík jeden malý stromek jedle vedle druhého. V hektarové lesní školce na harcovském pahorku, několik minut od libereckého centra, kde už začínají Jizerské hory, se zabývá sazenicemi javorů, jeřábů nebo jilmů roztroušená skupinka asi deseti lidí nejrůznějšího věku. Vysazováním těchto stromů se občanské sdružení Staří ochránci Jizerských hor snaží již sedmým rokem obnovit krásu svého regionu a napravit tak stoleté škody. „Chceme do lesa znovu vrátit stromy, které byly jeho běžnou součástí. Jen tak pestrý les totiž může být dost silný k přežití,“ říká zakladatel sdružení, drobný, vousatý muž Jan Korytář (29) a s pýchou a zálibou se rozhlíží po zelenajících se lánech sazenic.

Starci proti katastrofě

Lesy Jizerských hor doplatily na století trvající praxi, kdy se vysazovaly výlučně smrky. Ty potom nevydržely nápor exhalací severočeských a polských elektráren. Důsledkem je ekologická katastrofa v podobě rozsáhlých holin a mrtvých lesů na vrcholech hor. Jan Korytář nastoupil těsně po revoluci na civilní vojenskou službu u Správy Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a tam ho oslovilo přesvědčení jejího tehdejšího šéfa Františka Pelce, že z Jizerek téměř vymýcené jedle, tisy, břízy, javory, buky a olše lze do lesů vrátit a uvést je tak do původního stavu. Aby byly lesy skutečně zdravé a odolné vůči nepříznivým vlivům, měly by zde buky a jedle tvořit aspoň 50 % porostu. Zatím…