Konec procesu Jana Husa

Slib papeže Jana Pavla II. rehabilitovat Jana Husa, který dal před dvěma týdny české parlamentní delegaci, může oznamovat předěl v tuzemských dějinách. Pokud Vatikán skutečně 6. července příštího roku slavnostně uzná, že kazatel z Betlémské kaple byl na koncilu v Kostnici odsouzen neprávem, nepůjde jen o potvrzení názoru, který dnes sdílí většina historiků bez rozdílu vyznání. Oblíbený šéf římskokatolické církve tím Čechům zároveň připomene, jakým směrem se vydat do Evropy a jak přitom objevit nějaké zapomenuté národní hodnoty.

Neodvolám, co jsem neřekl

Pro Čechy má postava upáleného kazatele opravdu dvojí význam. Především se jeho jméno dostává ze všech českých jmen nejčastěji do evropských učebnic. Vedle Johna Wycliffa a Girolama Savonaroly bývá považován za jednoho z největších předchůdců reformace, nezapomíná se ani na skutečnost, že sám Martin Luther se označoval za husitu. Také husitské války bývají pokládány za největší sociální konflikt Evropy 15. století.Málokdo už dnes studuje, jaké zásluhy měl Hus v Čechách při zavádění dodnes inspirativního Wycliffova učení o církvi (tezi, že církví je „lid Boží“, a nikoli nejvyšší hierarchie, převzal před čtyřiceti lety II. vatikánský koncil) a jakou vinu při vyhnání německých profesorů z pražské univerzity. Skutečně významným činem, který snese nejvyšší měřítka, byl ale jeho protest proti pálení Wycliffových knih a kritika papežského prodeje odpustků za účelem financování války proti neapolskému…