Všudypřítomné monopoly

V posledním Respektu byly věnovány dvě stránky monopolům a nezbytnosti oslabit jejich moc. Bohužel, mluvilo se pouze o monopolech a demonopolizaci v oblasti ekonomiky. Nejenže nesouhlasím, že by (ekonomická) základna řídila (ideologickou) nadstavbu, ale hlavně tyto dva pojmy považuji za zavádějící. Zdá se však, že pro některé stoupence tržního hospodářství přestup z marxismu na liberalismus neznamenal, že by se osvobodili od ekonomické determinace: soudím tak z toho, že jim stačí odstranit monopoly pouze v ekonomice. Tím však monopoly ještě nezmizí ze všech ostatních životních sfér, které spoutávaly. Ba co víc, jsem přesvědčen, že nelze účinně demonopolizovat ekonomiku, dokud se nezbavíme monopolistického myšlení ve všech oblastech života.

Monopolismus doposud souvisle pokrývá celý oblouk našeho života, od porodnice po smrtelné lůžko. Porody jinak než po materialisticko-vědecku (rooming in, porody do vody nebo nedejbože porod doma) nadále narážejí na odpor. A na lopatu nás zase se vším svým pověstným taktem bezkonkurenčně nabere monopolní pohřební služba.

Absurdní monopol na vlastní jméno a na rodný jazyk. Seznam povolených křestních jmen sestavila parazitní skupina „vědců“. Se stejnou troufalostí si i nejžalostnější redaktůrci osobují právo umravňovat jazyk básníka, velkého myslitele nebo vědeckého génia.

Církevní a soukromé školy…