„Hloupě jsem se domníval, že co je jasné mně, je jasné i ostatním.”

Po listopadu 1989 jste patřil mezi lidi, ve které byla vkládána největší očekávání. Z tehdejších nových politických hvězd jste nepochybně zažil největší pokles popularity i zájmu. Jak si to vysvětlujete?

Za prvé nevím, že se mnou byly spojovány největší naděje. Za druhé nevím, že jsem zaznamenal takový pokles. Vím, že několikrát jsem se dostal do palby kritiky, ale pořád to nevidím tak tragicky. Samozřejmě jsem dělal chyby a něco jsem podcenil: například způsob, jak určité věci prodat a vysvětlit. Hloupě jsem se domníval, že co je jasné mně, je jasné i ostatním. Některé věci by byly přijímány jinak, kdybych věnoval větší péči jejich vysvětlení.

Myslíte si tedy, že vaše chyby spočívaly spíše ve způsobu prezentace problémů než ve způsobu rozhodování?

Ano. Pokud jde o styl, byl jsem opakovaně srovnáván s premiérem Mečiarem, ale nechávalo mě to klidným. Byl jsem si jist, že česká veřejnost je natolik realistická, že dříve nebo později přijde na to, že není co obdivovat. Kdyby dnes někdo přišel s požadavkem, aby český politik vystupoval jako Mečiar, sklidil by posměch. Vytrval jsem a myslím, že jsem udělal dobře.

Novináři mají někdy dojem, že patříte k politikům, kteří jsou tvrdí k tisku, ale měkcí při politických jednáních.

To bylo, ale již to není pravda. Bylo chybou, že jsem novinářům umožňoval velký prostor pro různé interpretace a dohady. Měl jsem se spíše snažit věci lépe vysvětlit.