Lidská dimenze energetiky

V hospodářství založeném na myšlence, že zdrojem hodnoty je lidská práce, se cena výrobku kalkuluje ne podle poptávky, ani podle konkurence, ale podle toho, kolik se do něj vložilo námahy. A to i tehdy, kdy méně náročný postup prostě výrobce neuměl nebo nechtěl umět. Tak se stalo, že naše výrobky byly ve světovém srovnání rekordně náročné na spotřebovaný materiál a energii. Méně už na vloženého ducha.

Spotřeba energie na hlavu byla hrdě přijímána jako ukazatel stupně průmyslového rozvoje, aniž se veřejně kladla otázka, s jakou účinností je tato energie vynakládána. Energie navíc se nám pak sypala na hlavu v podobě popílku. Když jsme museli uhlířskou lopatou nabírat ze stále hloubějších slojí (takže podíl energie spotřebovaný na její dobývání strmě vzrůstal), začalo se shora tlačit na úspory energie. Protože se ale socialistická posedlost růstem veřejně neodvolala, výsledkem bylo pokrytecké, vnějškové vykazování úspor, které lidé nevzali za své a jež ve svých důsledcích vedlo mnohdy právě k ještě vyšší spotřebě. Kampaně se zaměřovaly na šikanování drobných spotřebitelů. Přitom se nadále stavěly velezářiče odpadního tepla v podobě panelových sídlišť a dále se zvětšovala výměra JZD a státních statků, a tím i jejich spotřeba energie za dopravu lidí a materiálů. Šoféři však museli rok co rok vykazovat stále vyšší úspory pohonných hmot…

Blouznění popularizátorů Vědy o energii zadarmo, založené na vodíkovém hospodářství nebo supravodivosti, zatemňovalo mysl…