Dostihy novin

Není tomu tak dávno, co se vyplatilo - až na to, že se člověk před sousedy styděl - odebírat Rudé právo. Odstíny, v jakých se ostatní deníky od něho lišily směrem k pravdivosti nebo alespoň zábavnosti, byly zanedbatelné. Čítávali jsme tento list každé léto o prázdninách na venkově, kde jsme se mohli vymlouvat, že jiné noviny tam stejně nedostanete. A přitom Rudého práva bylo za stejné peníze nejvíc na podpal. Tyto noviny jsme samozřejmě četli jen jako kontrastní doplněk k Hlasu Ameriky, ke Svobodné Evropě a k občasnému číslu samizdatových Lidových novin. Bylo to užitečné proto, aby člověk věděl, o čem právě soudruzi nejvíc lžou. Proto jsme dokonce v roce 1989 začali Rudé právo odebírat i doma v Praze. Opatrně zbožné drobty v Lidové demokracii, komunální koště, jímž se snažilo mést Svobodné slovo, ani svazácké siláctví Mladé fronty - nic z toho nevyvážilo tu svým způsobem ryzí koncentraci špíny v RP.

Všechny oficiální noviny měly rozsáhlý společný průnik: nejenom zprávy a fotografie z ČTK, ale někdy i stejné titulky k nim (kongenialita!). Dalo se sice sestavit pořadí deníků podle toho, které jsou v trafice dřív vyprodané, ale to vlastně zase tak moc neříkalo, protože kromě RP měly všechny deníky stejně míň papíru, než odpovídalo poptávce.Úderem 17.listopadu se toto po dvě desetiletí mrtvolné pole denního tisku uvedlo do pohybu. Svobodné slovo se dalo do běhu a po chvíli i některým dalším zpitomělým koňům začalo docházet, že dostih už byl odstartován. Listopadová…