Zednářství znovuzrozené

V Praze se minulý týden objevili první zednáři. Na veřejné schůzi, ohlášené v novinách, nicméně tak trochu nejistě, rozpačitě, zda by měli tak úplně veřejně…

Spiklenecké schůzky pod příkrovem noci, tajemná znamení, jimiž se prý rozpoznávají mezi sebou členové bratrstva, podivné rituály, exotické slabiky, kabalistické praktiky. Na každé z těchto slov se neodolatelně lepí adjektivum „tajemný“. Tajemné bratrstvo. Ne-li přímo mezinárodní síť, spiknutí, usilující prý o celosvětovou hegemonii, jež si podrobilo kdejakou vládu, parlamenty, nemluvě o politických stranách. Kde jsme to jen slyšeli? „Žido-zednářské spiknutí“ (varianta: „žido-bolševicko-zednářské“ nebo „zednářsko- imperialistické“)? Už to by mělo soudného, byť věci neznalého člověka zarazit: hnutí, které bylo trnem v oku všem totalitním silám, bude dost těžko postaveno na moci, na zlu, na temném intrikánství. Zednáře nepronásledovali jen komunisté a nevraždili je jen nacisté, měli staleté problémy především s katolickou církví, která cestou papežské buly In Eminenti Klementa XII z r.1738 či zcela nedávno článkem v Osservatore Romano označila zednářství za hřích a zednářům odmítá udělovat svátosti. Zednářství stále odsuzuje anglikánská církev, zakázalo je frankistické Španělsko, fundamentalistický Irán. A panruská Pamjať, která snad nikdy žádného zednáře neviděla, jim přisuzuje všechny hříchy sovětského světa."Svobodní zednáři pracují na toleranci, bratrství, lásce, pomoci potřebným, propracovávají zásady…