Nebezpečná iluze

První zmínky o nacionálně patriotickém hnutí Pamjať se v sovětském tisku sporadicky objevují od roku 1986. Zpočátku se zdálo, že jde skutečně o neformální iniciativu, která si klade za cíl restauraci ruské kultury, obnovu hodnot a památníků zničených za Stalina a v letech následujících. Leč metamorfózy, k nimž v hnutí stále očividněji docházelo, vyvolávaly u prozíravějších pozorovatelů zprvu nejasné obavy, posléze pak mrazení. Došlo k situaci, kdy složitý a bolestný proces hledání příčin hluboké ekonomické krize a morálního úpadku sovětské (a tedy i ruské) společnosti byl do krajnosti zjednodušen v odhalení vnějšího nepřítele. Za mocného a záludného nepřítele, jenž svým jedovatým dechem otravuje vis vitalis velkého ruského národa, byli ústy ideologů (či mytologů) Pamjati označeni tzv. jinorodci (příslušníci neruských národů, obývajících území SSSR) a Židé - ti pak především ve své ryze mytické židozednářské podobě.

Etymologie ve všech zemích hrůzu budícího slova „pogrom“ nevyvolává pochybnosti a budiž ke cti prvních zakladatelů sovětského státu připomenuto, že antisemitismus postavili mimo zákon. Leč mezi literou zákona, který se navíc v totalitní společnosti mění podle okamžité potřeby, a praxí bývá často podstatný rozdíl. Stačí si připomenout jména režiséra Mejercholda, herce Michoelse, boj proti kosmopolitismu, proces s lékaři-traviči, útoky proti Jeleně Bonnerové.V rámci krátkého článku nelze podrobně vylíčit složité vztahy mezi jednotlivými křídly a směry…