Třetí odboj

244 popravených, 8.000 až 10.000 umučených, zavražděných, zastřelených při útěku nebo zahynulých v lágrech. 48.000 lidí poslaných do táborů nucených prací. 400.000 exulantů. To je bilance dvaačtyřicetileté komunistické moci.

Alarmující čísla zazněla již 18.února na zakládajícím sjezdu Konfederace politických vězňů. Uplynulo celých osm měsíců a záležitost postižených není definitivně vyřešena. V dubnu byl sice schválen zákon č.119/90 Sb. o soudní rehabilitaci, který může odstranit nejkřiklavější důsledky komunistické pohromy, ale definitivní tečku za ní nepředstavuje.

V kompromisním zákoně je stále zakódována socialistická legislativa. Důslednou právní rehabilitaci neumožňuje. Kromě finančního odškodnění ukládá totiž pouze „přezkoumat porušování zákonnosti při soudním řízení a v konečném rozsudku odstranit nepřiměřenou tvrdost postihu“. Výrazně tak poškozuje zejména první případy po únorovém puči, při nichž docházelo k použití zbraně (přechody hranic apod.).

Další problém zákona je jeho pomalé naplňování. Zatímco K 231 v roce 1968 registroval ještě 40.000 členů, dnes jich má Konfederace politických vězňů pouhých deset tisíc. Průměrný věk - 75 let. A přesto, rok po listopadové revoluci, jsou i nadále de iure vlastizrádci, nepřáteli pracujícího lidu, špióny a zločinci. Živoří za mizerný důchod, v nejhorších bytech. V minulosti přišli o dlouhá léta života, veškerý majetek, profesi i perspektivu svých rodin, dnes přicházejí o iluze.

Soudy zejména s…