Páni, kmáni a kdo po nich?

„Tady to zase zchátralo,“ utrousil spíš pro sebe starý pán, který se mnou vystoupil z autobusu vedle mohutné budovy zámku. Jediný pohled stačil k ujištění, že pronesená věta není záležitost typicky stařeckého kverulantství, ale léty neotupělé lidské paměti. „Jezdím sem už třiapadesát let a věřte, že se tu každé jaro pokaždé zděsím. Když se tak vždycky rozhlédnu kolem, mám pocit, že stárnu o moc pomaleji, než to kamení. I když - podívejte se na kostel a na faru, jak ty prokoukly! Jenomže ty patří církvi, a ta se tu v poslední době mimořádně stará… ale vezměme to pěkně popořádku, jestli máte čas!"Historické chalupy a novější domky mezi dominantami památek vrstevnatě natěsnané na skále do křivolakých uliček. Podhradí a časem i podzámčí městečka. Díváme se na ostroh, z jedné strany ohraničený řekou Sázavou a z druhé strany potokem Živným. "Víte, že tu dneska málokdo ví, že má potok vůbec jméno?“, prozrazuje děda nelichotivě na potomky lidí, kteří v polovině 1O.století překonali stometrové převýšení, aby nahoře vybudovali první sídliště.

Rataje nad Sázavou jsou od Prahy vzdáleny necelou hodinu jízdy autem. Svérázná architektura, historické památky, řeka, les a stále ještě čistý vzduch, to jsou důvody, proč se obec o několika stech stálých obyvatel mění přes léto v tisícové mraveniště.Příliv turistů, to není záležitost jenom posledních let. Již od počátku století, kdy do zapomenutého kraje vstoupila železnice, začaly být Rataje vyhledávaným letoviskem. Počáteční…