Aby se to už nikdy neopakovalo

říká spoluvězeň a svědek popravy generála Heliodora Píky, náčelníka československé mise v letech 1941 až 1945 v Moskvě. Píka byl oběšen na dvoře plzeňských Borů 21.června 1949.

„Ty máš periodu?“ - mezi dveřmi stál pobaveně silný dozorce, červený v obličeji, dobře živený. Jeho mohutnost ještě zvýrazňoval zimní kožich stažený v pase přes tlusté břicho širokým opaskem s pistolí. Stál jsem před ním nahý a nechápavě se mu snažil dívat do očí.Opakoval otázku a prstem v tlusté rukavici píchl do vzduchu směrem k mému břichu.

Sklonil jsem hlavu, abych se podíval tím směrem, a čárkou opuchlého pravého oka jsem viděl svoje zkrvavené břicho, kusy kůže slepené s chlupy v chuchvalce a zkrvavená stehna. Vybavilo se mi těch asi 14 dní nepřetržitých výslechů ve dne v noci, jen pár hodin odpočinku na loži ve výklenku chodby, zakrytém jednoduchým balicím papírem. Dozorci si do plachty udělali díry, aby viděli ten"případ". Pak podzemní cela, snad místnost za garáží, stále ten protivný zvuk jako když uniká pára či co - a tam probuzení - lékař s injekční stříkačkou na odchodu, prý skopolamin. Písařky a vyšetřovatelé, ti se střídali, ale já byl jen sám, ve dne v noci. Bití, přiznej se, mluv, bití, bití. Už jsem ani nemohl podepisovat stránky protokolů, už mně nebylo divné, že musím smolit svůj podpis vždy tak nízko na každém listu a po hromádkách. Co jsem takto podepsal prázdných papírů…Na vycházku jsem chodil sám na dvůr k nemocnici, kde byly na dvoře dvě šibenice,…