Cikánská hilsneriáda z roku 1929

V roce 1928 žili pri nedale Moldave cigáni-ľudožrúti. O tejto afére písali aj parížske noviny.(npor.Č. /Medzev/, Respekt č.8/1990)

V procesu s vrahy rómské národnosti, k němuž došlo v r.1929 v Košicích, vystoupil jako soudní znalec z oboru psychiatrie tehdejší primář neuropsychiatrického oddělení košické Státní nemocnice MUDr. Jaroslav Stuchlík se svým asistentem MUDr.Emanuelem Windholzem. Jejich posudky odmítly jako pohnutku k vraždám rituální kanibalistické cíle, které byly Romům přičítány buď z neznalosti, nebo záměrně neobjektivním, citově zjitřeným tiskem, jímž byly u necikánského obyvatelstva vyvolávány pogromistické nálady. Ethos, s nímž se Stuchlík s Windholzem případu ujali, je srovnatelný s Masarykovým mravním apelem v Hilsnerově procesu. Struktura romské komunity byla v té době integrovanější než dnes. Uvnitř společenství, které se od vražd distancovalo a vrahy vyloučilo ze svého středu jako zločince, existovaly závazné etické normy. Romové byli Stuchlíkovi vděčni, že předešel pogromy, a nabízeli mu údajně dokonce titul cikánského barona. Je docela možné, že nějaký pařížský bulvární plátek v roce 1928 s potěšením přetiskl zprávu, že se ve střední Evropě potulují Cikáni-lidožrouti. Je však třeba zdůraznit, že ke cti civilizovaného státu zde došlo k legálnímu soudnímu procesu, v němž byly vyvráceny pověry o cikánském kanibalismu, a že se…