Nejde jen o Lotyše

Ve středu 7.t.m. se místopředseda federální vlády Hromádka v thajském letovisku Jomtien vyslovil pro větší autonomii jednotlivých sovětských republik, ale podle jeho názoru by vzhledem k jejich vzájemné hospodářské propojenosti „bylo nerozumné, kdyby usilovaly o úplnou nezávislost“. Tím se místopředseda vlády, který zůstává synodním seniorem českobratrské evangelické církve (ačkoli tuto svou funkci nyní neplní), dostal do rozporu s lotyšskými evangelíky. Ti totiž, stejně jako litevští katolíci, usilují o úplnou obnovu své státní suverenity z doby mezi světovými válkami. Nelze než dát jim za pravdu. „Propojenost“ s ostatními zeměmi impéria zaokrouhleného Stalinem přivedla Lotyše tak daleko, že jich je dnes na území Lotyšské SSR jen 52% a v Rize jen 25%. V 20. a 30.letech byli díky prosperujícímu zemědělství a průmyslu (začali vyrábět automobily a chystali se na výrobu letadel) na úrovni Dánska. Kremelští plánovači zničili podstatnou část jejich polí a luk postavením obrovských prodělečných průmyslových komplexů, které změnily celou zemi v jedovaté smetiště. Většina těhotenství končí v Lotyšsku potratem. Po staletí sbíraly lotyšské děti na pobřeží jantar, ale dnes už nesmějí, protože jantaru je podobná jakási fosforečná sloučenina, jeden z vedlejších produktů dnešního lotyšského průmyslu, která se v kapse sama vzněcuje, takže na neopatrných dětech začínají hořet šaty, když se z pláže vracejí domů.

Rozumných důvodů pro setrvání Lotyšů v SSSR je mnoho, ale všechny jsou…