Šíříte poplašnou zprávu, vzkazuje studentům generace, která všemu rozumí

Výzvu na podporu středoškolské klimatické stávky podepsalo více než sto českých akademiků, což je slušná, ale nijak oslnivá podpora z vědeckých kruhů. Slovenská akademie věd stávku podpořila jako instituce, navíc na seznamu českých signatářů prakticky chybí klimatologové. Jaké argumenty uvádějí vědci, kteří výzvu podepsat nechtěli, ale i ostatní kritici studentské iniciativy? A jak lze na ně odpovědět?

„Proč středoškoláci nestávkují v době volna? Chtějí se jen ulít ze školy.“ Mladá aktivistka Greta Thunberg si zkrátka loni v srpnu nešla stoupnout před švédský parlament v sobotu, kdy by si jí nejspíš ani nikdo nevšiml. Po souvislém každodenním protestu trvajícím několik týdnů pokračovala ve stávce vždy v pátek, v době vyučování. Není kouzlo vzpoury právě v tom porušit pravidla, nejít do školy, udělat něco proti zavedenému běhu věcí? Z jejího pohledu: proč by se měla učit, když se politici nestarají o její budoucnost? A česká stávka za klima je součástí širší mezinárodní akce, která má proběhnout v téměř sto zemích světa. Akce inspirované právě Gretou Thunberg.

„Nabídli jsme středoškolákům několik přednášek na téma změny klimatu, neměli zájem,“ píše v emailové korespondenci jeden z klimatologů. Ano, studenti jsou různí, stejně jako dospělí, proč ale lámat hůl nad všemi? Klimatolog je však ochoten středoškoláky podpořit právě formou přednášek, což je fér. Podpis pod peticí není jediná cesta.

„Můj hlavní argument spočívá v tom, že se prohlášení středoškoláků tváří, jako bychom my všichni tak nějak věděli, co s klimatickou změnou dělat, a jen pikle těch zlých politiků nám brání to udělat. Obávám se, že tomu tak není,“ napsal na Facebooku Jan Konvalinka, prorektor pro vědeckou činnost Univerzity Karlovy. Je to zvláštní důvod - recepty, jak omezit emise skleníkových plynů, jsou přece známé a zdaleka k nim nepatří jen jaderná energie, o které Konvalinka píše dále. Lze si představit, že takto někdo argumentuje v Německu, které má svou Energiewende, energetickou otočku. Tamní diskuse o tom, jak urychlit výstavbu nových elektrických vedení ze severu země na jih, nebo jak nastavit pravidla pro aukce na výstavbu nových obnovitelných zdrojů, je skutečně složitá. Zelené elektřiny je v síti dost, úřady musejí její další příliv regulovat a studenti v ulicích tuhle odbornou debatu nejspíš moc neovlivní. Ale v Česku? Míra popření samé existence problému překročila v téhle zemi snad všechny myslitelné meze, mezi politiky zvlášť. Dobře, že někdo konečně protestuje.

„Zpráva IPCC (tedy zpráva Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu z podzimu loňského roku), rozhodně netvrdí, že máme posledních 12 let k odvrácení ‚nevratného poškození ekosystému‘,“píše v Ekolistu klimatolog Ladislav Metelka. Kritizuje tak prohlášení studentů, podle něhož máme „posledních 12 let na to, abychom dokázali přejít k udržitelnému způsobu fungování globální společnosti, a nevratné poškození ekosystému tak odvrátili“. A rovnou obviňuje studenty z šíření poplašné zprávy. Čistě formálně má Ladislav Metelka pravdu, ale k čemu takové chytání za slovo je? Viděno z většího odstupu je studentská formulace vlastně správná. Jak Respekt informoval například bezprostředně po vydání zmíněné zprávy, chceme-li zabránit tomu, aby se planeta neohřála o více než 1,5 stupně Celsia, což je jeden z cílů pařížské klimatické dohody, musíme do roku 2030 radikálně snížit dosud prakticky neustále rostoucí emise skleníkových plynů. To je oněch 12 let. Jestli to nezvládneme, vyhynou podle zprávy prakticky všechny korály a začne nezadržitelné tání grónských ledovců. Ergo - nevratné poškození ekosystému. Jistě, v globálním měřítku se příroda na planetě zatím nezhroutí. Nastoupíme tím však cestu k mnohem závažnějším problémům.

Vůbec nejodpornějšího faulu se pak v Ekolistu dopouští fyzik a projaderný aktivista Vladimír Wagner, když píše: „Podle mě je obrovský problém prezentace celé akce hlavně to, že přebírá a ještě zvýrazňuje černobílé vidění dívčiny s Aspergerovým syndromem. A takové nemá s realitou moc společného“.  Vyjadřovat se k této narážce na diagnózu Grety Thunberg je zbytečné – poukazem na nezaviněný handicap názorového protivníka debata mezi slušnými lidmi končí.

Nelze se tak zbavit dojmu, že odpor ke studentské akci vyrůstá z podobného podhoubí jako mnoho dalších témat rozdělujících českou i světovou společnost. Generaci, která „všechno ví a všemu rozumí“ (patří k ní i autor těchto řádek), se tak trochu hroutí svět, ve kterém je zvyklá žít. Všechno se strašlivou rychlostí mění, ženy odmítají setrvat u plotny, homosexuálové chtějí uzavírat sňatky, společnost si dovoluje kritizovat posvátnou jadernou energii. Věci jsou tak nějak složitější, než byly dřív. Nepřítel v podobě všemocné komunistické strany zmizel, nového není snadné nalézt. Mladí vyrážejí do ulic a sahají vědcům na jejich výsostná témata. Není ale dobře, že už nedrží ústa a krok jako kdysi my?