Jak se hledá ministr školství mezi mimoni aneb Důvody k optimismu

„Co si myslíte o standardech ve vzdělávání?“ Politik se zamyslí. „To máte jako ve zdravotnictví. Stát vám garantuje standard. Za nadstandard si musíte připlatit.“ Kupodivu se nikdo tomu pánovi v tyrkysově modré košili s bílým límečkem, který si právě plete hodinky a holinky, nesměje nahlas. Jmenuje se Josef Dobeš a za dva měsíce se stane ministrem školství.

Tahle historka je z května 2010 z předvolební debaty politických stran, kde dotyčný zastupoval Věci veřejné. Popravdě řečeno ani úroveň ostatních diskutujících nebyla bůhvíjaká. Tehdy se politické debaty o vzdělávání vyznačovaly hlavně mimořádnou dezorientovaností diskutujících, kteří většinově nebyli schopni ani pojmenovat, co je ve vzdělávání opravdu problém: opakovali jen věty o úpadku znalostí a řešení viděli v nejasně definovaném návratu k tradičnímu kvalitnímu školství.

O tři roky později (zoufalého Josefa Dobeše vystřídal po dvaceti měsících podstatně schopnější Petr Fiala z ODS) se politici v diskusi posunuli, debata byla kvalifikovanější, mluvilo se o nutnosti kariérního řádu a vyšších investicích do vzdělávání. A dokonce i o tom, že je důležité, aby existoval sdílený konsensus, co by se mělo v horizontu deseti patnácti let v téhle oblasti stát, aby každý ministr nepádloval jiným směrem.

S čímž vřele souhlasil i pán, který tu mával publikací vytištěnou v oranžových stranických barvách. Pojednávala o finském školství. Jmenoval se Marcel Chládek, za čtyři měsíce se stal ministrem, tu knížku strčil do spodního šuplíku a začal prosazovat především jednotné přijímačky na střední školy, které měly přesunout podstatně větší část žákovské populace na učiliště. Což je v zemi, kam chodí na učňáky třetina populace, v čemž držíme přinejmenším evropský primát, opravdu zvláštní nápad. Ale jeho ohlas byl mimořádný. Politici zleva zprava říkali, že maturantů a vysokoškoláků máme moc a děcka mají jít dělat rukama, protože velké firmy to potřebují. Pocit kvalifikované politické debaty se rozplynul v nenávratnu.

O čtyři roky později (zoufalého Marcela Chládka vystřídala po šestnácti měsících podstatně schopnější Kateřina Valachová, také z ČSSD) už jednotné přijímačky máme, žádný přesun mezi maturitními a nematuritními obory nezpůsobily - a čekají nás další volby. Sledovat v České televizi dvouhodinovou debatu krajských lídrů o vzdělávání je na jednu stranu zážitek pro trpělivé, na druhou je nutné konstatovat, že se tam aspoň místy mluví o důležitých věcech a padají rozumné názory a návrhy.

Samozřejmě, že řeči o návratu k ponkům a osnovám, rušení inkluze a zbytečně velkém počtu maturantů tu také slyšíte, ale obvykle z úst komunistů, případně nově vznikajících populistických stran, mezi něž bohužel nenápadně směřuje i ODS. Ostatní diskutují přece jen kompetentněji.

Ať už se řeší inkluze, povinná maturita z matematiky, jednotné přijímačky, platby vysokým školám, padají i rozumné návrhy a poučené komentáře. Pokud se tedy chceme na svět dívat optimisticky, dá se konstatovat, že za těch osm let se informovanost a kvalifikovanost politiků přinejmenším v téhle oblasti výrazně zlepšila.

A kromě jiného vyrostla nová generace rodičů – voličů, kteří mají do značné míry jasno, jaké školy pro své děti chtějí, a jsou stále více slyšet. Jenže to také znamená, že od zmateného blábolení k věcnější debatě a poučenější veřejnosti vedla osmiletá cesta. Což není zrovna málo, zvláště s ohledem na to, jak rychle se mění svět, na který mají školy děti připravovat.

Zatímco v ČT diskutovali krajští lídři, v debatě, která se odehraje tento týden v Pražském kreativním centru, budou mluvit ti, kteří skutečně mohou na ministerský post pomýšlet. Kdo z nich bude ministrem či ministryní školství? Pokud bychom předpokládali podobný mechanismus výběru jako v předchozích dvou případech, pak hledejme mezi diskutujícími největšího mimoně a zoufalce; ten má podle zkušeností z minulosti dost velké šance. A pokud se ani tohle pravidlo nenaplní, přece jen se něco posunulo k lepšímu.

Autor je spolupracovník informačního centra o vzdělávání EDUin

Debatu potenciálních kandidátů na post ministra můžete navštívit v Pražském kreativním centru na Staroměstském náměstí 4 ve čtvrtek 5. října od 14.00. Pozvánka ZDE

Předvolební debatu ze září 2013 si můžete poslechnout ZDE

Letošní předvolební debatu České televize si pusťteZDE