Rozhovor z Pisy: Italská komunikace o epidemii mi připadá organizovanější než česká

Italská vláda od úterý zavede karanténu pro celou zemi, aby se bránilo dalšímu šíření koronaviru. Oznámil to premiér Giuseppe Conte. Lidé by podle něj kromě cestování měli omezit pohyb na veřejnosti, prodlouží se i uzavření škol v celé zemi. Neměla by se omezovat veřejná doprava a lidé by měli mít možnost se dopravit do zaměstnání; vláda ale zakázala konání všech sportovních akcí do 3. dubna. Zpřísnění opatření premiér oznámil krátce poté, co civilní ochrana oznámila nejnovější údaje o šíření koronaviru. V Itálii už se potvrdilo od minulého měsíce 9172 případů nákazy, z toho 463 osob zemřelo. Již v neděli vláda výrazně zpřísnila opatření a nařídila karanténu pro sever Itálie. Opatření se dotklo zhruba 16 milionů lidí a vyvolalo i nepokoje ve věznicích. Ještě před vyhlášením karantény pro celou zemi vznikl následující rozhovor s politoložkou Kateřinou Kňapovou, která studuje na Univerzitě v Pise a sleduje situaci v obou zemích. Česko navštívila na 11 dní na přelomu února a března, od 7. března je zpět v Itálii. Situace v Česku zatím není tak dramatická, zato Itálie podle ní lépe zvládá komunikaci.

Toskánskému městu Pisa, kde studujete, se koronavirus dlouho vyhýbal, jaká je situace dnes?

Ve městě, kde bydlím, je zatím hlášených 17 případů.

Podle italského deníku Corriere della Sera je nicméně Toskánsko v žebříčku provincií, které zasáhla nemoc Covid-19, na šestém místě. Do jaké míry to ovlivňuje váš každodenní život?

Univerzita je zavřená od 5. března a zatím se počítá s tím, že to tak zůstane nejméně do 15. března. Vláda rozhodla o přerušení všech veřejných aktivit většího rozsahu, takže například fotbal se v Pise hraje za zavřenými dveřmi. Ve městě samotném pozoruji výrazně menší provoz než třeba před 14 dny, ze supermarketů zmizely některé dezinfekční prostředky. Může to být jen přechodná záležitost, ale je vidět, že lidé je nakupují víc. V zásobení potravinami žádný problém není.

Přišla univerzita s nabídkou online kurzů či jiných forem výuky?

Zatím o tom nevím, mám zapsaný jen jeden kurz. Zajímavé ovšem je, co zmiňoval můj spolubydlící, který studuje chemii a řeší, jak to bude s přístupem do laboratoří. Pro mě jako politoložku karanténa větší potíž nepředstavuje, zavřená knihovna je sice nepříjemná, ale nějakou dobu si vystačím s texty, které už mám. Pokud však univerzity zůstanou uzavřené až do počátku dubna, o čemž se spekuluje, studenti přírodních věd to možná nebudou mít jednoduché.

Nejvíce postiženými italskými provinciemi jsou Lombardie, Emilia Romagna a Benátsko, hlásí dokonce kolaps nemocnic a tamních jednotek intenzivní péče, kde končí pacienti s těžkým průběhem nemoci.  Jsou v Toskánsku podle vás nemocnice na zhoršení situace připravené?

To těžko mohu říci, ale zatím fatálnímu přívalu nemocných zatím nečelí. Když se podívám do údajů deníku Corriere della Sera, na jednotce intenzivní péče je v Toskánsku sedm lidí. Celkově je zajímavé sledovat, jak se situace vyvíjí co do počtu nemocných, kteří musejí do nemocnice, a těch, kteří díky lehčímu průběhu nemoci mohou zůstat doma. Nedá se vůbec předvídat, kolik se v které oblasti vyskytne případů a zda se obejdou bez péče zdravotníků.

Italský premiér Conte vyhlásil karanténu pro 14 provincií v zemi, guvernéři nejpostiženějších oblastí se však stavěli proti. Jaké argumenty ve sporu zaznívaly?

Je pravděpodobné, že šlo o ekonomické. Sever země je z hlediska italské ekonomiky naprosto zásadní, vytváří se zde 30 procent hrubého domácího produktu.

Můžete srovnat, jak italská vláda ve srovnání s českou informuje své občany o epidemii nemoci Covid-19?

Má perspektiva je daná omezenou znalostí italštiny, ale zdá se mi, že italská vláda vystupuje organizovaněji a strukturovaněji než dříve. Každý den kolem 6. hodiny odpolední vydává nová čísla týkající se počtu testovaných, léčených a nově nemocných, což je jeden z pevných bodů její komunikace. Italské ministerstvo zdravotnictví poměrně intenzivně využívá Twitter. Zřídilo navíc samostatnou webovou stránku věnovanou dění kolem koronaviru, což je informační kanál, který v Česku postrádám. České ministerstvo zdravotnictví má web, který je nepřehledný - i když vím přesně, co mě zajímá, musím se probrat obrovským množstvím textu, abych se dostala k tomu, co hledám. Obecně vzato, italská komunikace o epidemii má řád, jaký jí ještě před dvěma týdny chyběl, česká strana komunikuje po kouscích a chaoticky. Alespoň tak mi to připadá. Na specializovaném webu italského ministerstva zdravotnictví se také objevil krátký projev italského prezidenta Sergia Mattarelly, který se snažil národ trochu uklidnit, a vyzval ho, aby lidé lépe dodržovali ochranná opatření – pochopila jsem, že disciplína v zemi není taková, jaká by měla.

O jaký druh disciplíny jde? O důraz na zvýšenou hygienu?

Myslím, že tak to bylo myšleno, byť v Pise se mi to jako velký problém nejeví. Když to srovnám s Prahou, odkud jsem se vrátila před třemi dny, tak v Pise jsem například nezaznamenala, že by lidé na ulicích kašlali a nezakrývali si přitom ústa. Když jsem přiletěla do Prahy a nasedla do autobusu z letiště, cestující kašlali na půlku vozu. Jako první mě tehdy napadlo, že v Praze nechytím koronavirus, ale obyčejnou chřipku.

Zaznamenala jste, že by někdo z italské vlády čelil v souvislosti s šířením nemoci nadstandardní kritice? Nebo se ocitl v nepříjemné situaci, jaká potkala ministra zdravotnictví Vojtěcha na tiskové konferenci o víkendu, kdy ho kvůli omylu „vyslýchal“ český premiér a veřejnost ho na sociálních sítích začala vyzývat k odstoupení?

Pod tlakem je sám italský premiér Conte, ale to se dalo čekat. Je to normální součást politického boje – v krizi, jakou je epidemie, se vždy najde kritik, který bude tvrdit, že něco šlo dělat dříve a lépe. To se samozřejmě v Itálii děje. Pokud jde o českého ministra zdravotnictví Vojtěcha, můj subjektivní názor je, že jde o důsledek chaotické komunikace vlády i osobních intervencí premiéra v situacích, kdy by k nim docházet nemělo. Představovala bych si, že se vláda bude zabývat například dezinformacemi týkajícími se koronaviru, což je velké téma. Zatím jsem si nevšimla, že je vláda jakkoliv řešila, přestože dezinformace pronikají například do řetězových e-mailů, které v hojné míře čtou starší lidé. Ti jsou přitom mezi nejohroženějšími.

Pokud jde o vás, stále platí, že více než koronaviru se bojíte následků paniky mezi lidmi?

Je to tak. V Pise se bavíme o 17 případech, což na stotisícové město není nic zásadního. S trochou nadsázky se dá říci, že já nikdy neměla ani obyčejnou chřipku, a tak nevidím důvod, proč teď začínat s koronavirem. Samozřejmě, že se osobně snažím o zvýšenou hygienu, jím víc ovoce a zeleniny, abych si posílila imunitu, což v Itálii rozhodně není těžké, a pokud by mi nebylo dobře, dobrovolně se budu izolovat od ostatních. Víc se bojím restriktivních opatření – nejen tady, ale i v Česku, až se vrátím domů. Kdybych jela teď, skončím na 14 dní v karanténě, po čemž příliš netoužím. Měla jsem také v plánu, že za mnou v dubnu nebo v květnu přijede rodina, ale jestli se to podaří, to je otázka.