Bůh nám pomáhej, pokud přijde opravdová krize, říká Woodward o Trumpovi

Bob Woodward zažívá druhé zlaté období své kariéry. Legendární americký novinář, který společně s kolegou Carlem Bernsteinem v 70. letech rozpletl skandál Watergate a přispěl k pádu Richarda Nixona, nedávno rozbouřil již tak neklidné vody americké politiky novou knihou o Donaldu Trumpovi.

Američané Trumpem do značné míry žijí, ať již se jedná o jeho příznivce či odpůrce, a poptávka po zákulisních informacích je vysoká. Woodwardova kniha s příznačným názvem Strach: Trump v Bílém domě tak trhá rekordy v rychlosti prodeje - a obrovský zájem je i o jejího autora.

Nejinak tomu bylo toto úterý v Richmondu, hlavním městě Virginie, kde Woodward promluvil na půdě místní univerzity. Již dvě hodiny před otevřením auly se na nádvoří před budovou začíná vytvářet zástup nedočkavých zájemců. Fronta nakonec narůstá do takových rozměrů, že většina účastníků se dovnitř vůbec nedostane, a akci budou sledovat na promítacích plátnech.

Publikum je rozmanité a velkou část netvoří studenti, ale starší lidé, pro které Watergate nepředstavuje jen vzdálenou kapitolu v učebnicích historie. „Promoval jsem tady na univerzitě v 60. letech. Celý Watergate si dobře pamatuji, Woodward je ikona“, říká bělovlasý muž, který čeká v přední části zástupu a nakonec bude mezi posledními, koho ochranka do budovy vpustí.

Když chvíli po šesté hodině do zaplněné auly vchází hlavní muž večera, publikum ho vítá ovacemi ve stoje. Woodward odmítá mikrofon. „Mám na sobě jeden od Gordona Liddyho,“ směje se s narážkou na bývalého agenta FBI, jenž se podílel na řízení Nixonovy kampaně. Těžko říci, jak dlouho již tento vtip říká, publikum jej nicméně oceňuje i téměř padesát let po Watergatu.

Veterán americké žurnalistiky je totiž excelentní vypravěč. Od vzpomínek na Watergate se novinář odpichuje k hlavnímu tématu: jeho nové knize a Donaldu Trumpovi. Woodward přiznává, že díky práci na knize si znovu připomněl, jak důležitá je pro novináře práce v terénu, a na toto konto přidává i loňskou historku. „Snažil jsem se uhnat k rozhovoru člověka z Bílého domu. Volal jsem mu jednou pozdě večer, a když namítal, že je jedenáct hodin, uklidnil jsem ho, že jsem pouze 4 minuty od jeho domu. Nakonec jsem od něj odešel až druhý den před úsvitem,“ vypráví novinář.

Kdo viděl některá z Woodwardových nedávných vystoupení, už průběh dobře zná. Většina jich má velmi podobnou strukturu, a ze zaběhnutých kolejí tak novináře dostávají až dotazy z publika. Jeden míří na nedávno publikovaný op-ed v deníku New York Times. V článku, který vyšel ve stejný den jako Woodwardova kniha a svojí bombastičností ji částečně i zastínil, anonymní autor tvrdí, že je jedním z několika členů Trumpovy administrativy údajně sabotujících některá prezidentova rozhodnutí, která jdou proti zájmům země.

Sám Woodward je mírně skeptický k rozhodnutí op-ed publikovat. „Kdyby ten člověk přišel za mnou (do Washington Postu), chtěl bych po něm víc detailů. A pokud by mi je nedal, doporučil bych mu, ať to zkusí u New York Times,“ neodpustí si novinář mírné popíchnutí konkurence.

Některé pasáže Woodwardovy knihy nicméně popisují velmi podobné situace a ve chvílích, kdy se debata stočí na toto téma, Woodward nápadně zvážní. „Dovedete si představit jakoukoliv jinou administrativu, kde by prezidentovi spolupracovníci schovávali dokumenty z jeho stolu ze strachu, aby náhodu nepodepsal něco, co nemá?“ Právě tyto momenty podle něj způsobují, že se administrativa nachází na pokraji nervového zhroucení.

„Bůh nám pomáhej, pokud přijde opravdová krize. Teprve to jsou okamžiky, kdy jsou prezidenti a jejich týmy podrobeni opravdové zkoušce,“ odmlčí se novinář. Žádná z následujících otázek již nedosáhne podobné vážnosti. Poté, co publikum Woodwarda vyprovodí dlouhým potleskem, stočí se tak diskuze mezi diváky zpět k Trumpovi. A jedno některé odcházející účastníky mrzí: „Škoda, že nemluvil víc o tom, co tedy v dnešní situaci dělat.“

Autorka je spolupracovnicí Respektu