Ovládnout intuici je součástí dospívání

Islandský režisér Guðmundur Arnar Guðmundsson se etabloval v roce 2016 hned sovu prvotinou Kamenné srdce, nyní do českých kin nyní vstoupil jeho druhý film. Krásné bytosti, aktuálně vybraný jako islandský kandidát na Oscara. Snímek  balancující mezi surovým dramatem a něžnou lyrikou zachycuje nelehké dospívání na Islandu a vykresluje sílu chlapeckého přátelství

Řekne-li se islandský film, diváci často počítají s tím, že uvidí drsné příběhy na pozadí jedinečné, byť mnohdy nehostinné přírody. Krásné bytosti jdou ale jinudy: soustředí se na dětské hrdiny v malém městě a proces dospívání. Poukazují na sílu chlapeckého přátelství, ale současně ukazují surové násilí. Je násilí mezi mladými relevantním tématem Islandu?

Ano, děj mého filmu je zasazený na začátek tohoto tisíciletí, tedy do doby, kdy bylo dětské násilí na Islandu živým problémem. Když jsem byl mladší, zhruba 40 procent mladých kluků bylo součástí kultury spojené s násilím i toxickou maskulinitou. Nyní je situace lepší, ale nejde říct, že násilí mezi mladými vymizelo. Právě proto jsem natočil Krásné bytosti – situace se sice zlepšila, ale problém nezmizel. Dětské násilí je pořád relevantní téma a je důležité o něm mluvit.

Kde jsou jeho kořeny?

Jedním z problémů je častá absence či nedostatek rodičovské figury. A pak třeba škola: můžete mít špatné známky a rychle se z vás stane outsider, protože vám nikdo nepomůže. V tu chvíli se začnete soustředit na vlastnosti, kterým každý rozumí - třeba na fyzickou sílu jako jasný prostředek autority.

Krásné bytosti zobrazují často explicitní násilí, na druhé straně jsou plné lyrických, až něžných momentů. Dětští hrdinové si postupně osvojují schopnosti empatie, budování důvěry i význam přátelství. Bylo obtížné najít balanc mezi oběma vrstvami?

Od začátku jsme si dávali pozor, aby byl film vyvážený a obě vrstvy působily věrohodně. Šikanovaný Balli, jehož vezmou spolužáci pod ochranná křídla, funguje v příběhu jako pojítko mezi oběma liniemi. Bylo zásadní, abychom se od jeho postavy nevzdalovali, nepřestali mu rozumět a neodsuzovali ho. Pro mě je hlavní téma jasné: síla a krása přátelství, která vyniká v pohnutých, neidealizovaných situacích. Přátelství mezi chlapci není idylické, ale má reálný rozměr.

Do filmu se vkrádají i překvapivé prvky magického realismu. Proč?

V mé rodině se často bavíme o snech, smyslových věcech a intuici, protože věříme, že jsou důležité a relevantní. Schopnost vnímat a ovládat svoji intuici je podle mého nedílnou součástí dospívání. Když jsem byl teenager, myslel jsem si, že moje matka je šílená, ale čím jsem starší, tím víc se mi podobné věci vracejí. Ocitl jsem se v situacích, kdy mi sny daly odpověď na to, co je správné a co špatné. Na Islandu o těchhle pocitech často mluvíme, není to tabu. Když mám divný sen o svém kamarádovi, je normální, že mu o tom povím. Nemusí přikládat velkou hodnotu snům, ale vyslechne mě.

Řada režisérů se snaží vyprávět dětské příběhy, ale řada z nich ztroskotá na nedůsledné práci režiséra, který neví, jak vést dětské herce. Krásné bytosti se naopak opírají o silný casting i věrohodnost mladých hrdinů. Jak jste s nimi pracoval?

Když pracujete s dospělými herci, je to spolupráce. Pokud pracujete s dětmi, musíte převzít plnou odpovědnost: přesně vědět, co a jak mají provést, ale zároveň postupovat pomalu a nevystavovat je moc velkému stresu. V mém filmu je hodně akce, která vyžaduje spoustu energie. Kluci měli trenéra, aby se rychle dostali do formy, dbali jsme i na zdravé jídlo.

Vzhledem k nelehkému tématu se nabízí otázka, jestli byl na natáčení také psycholog?

Pomáhala mi moje matka-psycholožka. Měli jsme připravené metody na odbourávání stresu a překonání strachu.

Jedním z „vývozních artiklů“ islandských filmů je příroda. Váš film většinu času ukazuje jiný Island – pracujete s interiéry nebo s městským prostředím, kde nechybí špína ani rozpadlé domy.

Příroda na Islandu je nádherná, ale tady jsem se jí nechtěl nechat omámit. Bylo důležité, aby se vizuální jazyk propojil s tématy, o kterých jsem chtěl vyprávět. Mohli jsme natáčet v menším městě s krásnými horami v pozadí, ale bylo by to rušivé. Když jste teenager a dospíváte ve městě na Islandu, hory vás nezajímají.

Autor je spolupracovníkem redakce