Nejde jen o zrušení 168 hodin, ale o ČT a její vysílání jako celek

Generální ředitel ČT Jan Souček minulý týden oznámil, že od září veřejnoprávní televize ruší publicistický pořad 168 hodin moderovaný Norou Fridrichovou. Kritický pořad je dlouhá léta trnem v oku mnohým politikům. Ředitel Souček uvedl nejdříve jako důvody kritiku Rady ČT, vnitřní neshody v redakci a také konflikt mezi novinářkou a Markem Wollnerem, jejím bývalým nadřízeným. Někdejší šéf pořadu Reportéři ČT z veřejnoprávní stanice odešel vloni, když televizní komise šetřila stížnosti podřízených na jeho chování, a viní ze svého konce rovněž Fridrichovou. V zatím posledním vysvětlení pak Souček radním sdělil, že ponejvíce jde o několik upozornění na možné porušení zákona v několika reportážích 168 hodin za poslední dva roky. 

Jste jedním z osmi radních, kteří podepsali návrh na svolání mimořádné schůze Rady ČT s tématem zrušení pořadu 168 hodin. Co se chcete dozvědět?

Přidal jsem se k této iniciativě, protože důvody zrušení – jak je uváděl ředitel ČT Jan Souček – mi přišly dost povrchní, některé i nepochopitelné. Zaujalo mě také, že ve svém vysvětlení operuje kritikou rady. Rada se nikdy nevyjadřovala k pořadu jako k celku, ale většinou rozhodovala o tom, zda jsou relevantní stížnosti na jednotlivé díly. Je sice pravda, že v případu 168 hodin dospěla k podezření o porušení Kodexu ČT, ale těžko to může někdo používat jako argument pro jeho zrušení; to mě dokonce trochu vytočilo. Navíc s sebou tahle publicistika takové nebezpečí prostě nese. Když do něčeho šťourám a dělám nějaký typ investigativní žurnalistiky, mohu být někdy na hraně. To přece neznamená, že se ho máme zbavit, abychom nedělali chyby.