Chci změnit dědictví Václava Klause a zlepšit obraz Evropské unie

Účastnil jste se nedávno pražského jednání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Co nejvíc vás zaujalo z toho, jak vystupoval nebo co říkal?

Budu upřímný, nejvíc mě zaujalo, že přes obrovskou tíži, kterou nese na svých bedrech, je na něm sice vidět únava, ale zároveň velké odhodlání, se kterým se s touto situací pere. Je zároveň plný elánu pokračovat, držet dál svůj národ. Co se týká jednání samotných, nikdy jsem nezažil tak věcné, přímé a otevřené rozhovory jako s ním. Na podobných schůzkách se vždy tančí politické tanečky, než se přejde k tomu, co je potřeba říci. A pak se to stejně sdělí zaobaleně - a každý čeká, jestli to ten druhý „čapne“, nebo ne. V případě Zelenského to tak nebylo: probíhalo v duchu „potřebujeme tohle a tohle, tenhle projekt je potřeba řešit“. A kdybych byl čistě osobní, musím také říct, že jeho návštěva měla od začátku mimořádně emotivní náboj. Jeho přítomností v Praze jsem byl dojatý, moje žena dokonce plakala. Na Hradčanském náměstí, kam přijel z letiště, bylo krásně vidět, že funguje chemie mezi ním a naším prezidentem Pavlem. Po dlouhé době jsem se cítil hrdý a současně šťastný, že obrovská vlna solidarity Čechů vůči Ukrajincům nezůstala bez odezvy. Do vzájemných vztahů to do budoucna přináší lepší klima.

Co Zelenskyj říkal o probíhajícím ukrajinském protiútoku?

Pro Ukrajince je to natolik strategická záležitost, že se o ni nedělí. Měl jsem možnost bavit se chvíli s ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou, který byl ohledně ofenzivy optimistický: říkal, ať se nebojíme, že vše probíhá, jak chtěli. A že jsou přesvědčení, že jsou na správné cestě, i když to možná nejde tak rychle.

Specifikovali Ukrajinci aspoň, co je cílem protiútoku, jestli Krym, nebo jiná část okupovaných území?

Ne.

Vaše vláda prezidentu Zelenskému slíbila nový zbraňový balíček, v němž jsou kromě munice i vrtulníky. Měli sami Ukrajinci nějaké konkrétní požadavky, říkali, co nejvíc potřebují?

Bylo to z jejich strany naprosto přesně specifikované. U některých věcí jsme říkali, „ano, to umíme, pracujeme na tom, zvyšujeme výrobu, jsme schopni to sehnat někde ve skladech“. Případně přivést odjinud, zprostředkovat ze třetích zemí. U dalších jsme museli říct „sorry, tohle není v našich možnostech“.

Spojené státy dodaly Ukrajině kazetovou munici, která je zakázaná v řadě zemí světa. O jejím použití se vedou vášnivé debaty, kde v nich stojíte vy?

Já se přiznám, že v tom úplně jasno nemám, ale spíš by mi srdce velelo, že ano, že ji měli dostat. Vycházím z toho, že Rusové kazetovou munici bezostyšně na Ukrajině používají už dlouho. Byl bych ochoten věřit Ukrajincům, že pokud kazetovou munici nasadí, bude těch eventuálních „vedlejších“ škod co nejméně. Na druhou stranu je všeobecně známo, že kazetová munice může napáchat paseku i mimo svůj cíl - a přesně to v mém přesvědčení hlodá.

Část kazetové munice nevybuchne, leží na zemi, později funguje coby jakési nášlapné miny, na které mohou i mnoho měsíců po válce vstoupit civilisté. Američané tvrdí, že u nich jde o dva a půl procenta z celkového shozu. Není to tedy „přijatelně“ málo vzhledem k tomu, že Ukrajinci potřebují prostřednictvím téhle zbraně prorazit přes ruská opevnění?

Neměřil jsem to, četl jsem, že to může být až čtrnáct procent. Zdůrazňuji ale, že by mi přišlo farizejské říkat, že Ukrajinci na ni nemají právo. 

Rozumím frustraci Ukrajinců

Jsme jako Západ ve válce s Ruskem?

V určitém slova smyslu ano, ale má jinou podobu - nestřílíme proti sobě raketami. Ve fyzické válce s Ruskem je Ukrajina. A protože všichni ostatní na Západě si – doufám – uvědomujeme, že bojuje nejen o sebe, ale i o budoucnost naší svobody, demokracie, ochrany lidských práv a menšin, tak myslím, že je správné a potřebné, abychom jim pomáhali. Válka, kterou proti nám a zbytku světa vede Rusko, je hybridní, dezinformační - a bohužel přináší docela nebezpečně „dobré“ výsledky. Vidíme to nejvíc asi v tuhle chvíli na Slovensku, kde se vlivem ruských dezinformací veřejný prostor strašně rychle posouvá směrem k odmítání pomoci Ukrajině, směrem k náklonnosti Rusku.