Česká liberální politika nemá osobnosti ani schopnost komunikovat

Podnikatelů, kteří sponzorují politické strany, je v Česku spousta. Devětatřicetiletý investor Jan Barta se ale v jedné podstatné věci od zbytku liší. Potomek vynálezce Františka Křižíka, rodák z Kalifornie se vzděláním z Velké Británie, zásadně neposílá peníze svému konkrétnímu politickému favoritovi. Podporuje naopak strany či jednotlivce, kteří podle něj v Česku „posilují liberální demokracii“. V minulosti poslal desítky milionů korun stranám koalice Spolu, Pirátům a hnutí STAN, sociální demokracii nebo Petru Pavlovi. 

Momentálně je v oblasti politiky jeho hlavní snahou zabránit tomu, aby za rok ve sněmovních volbách vyhrálo hnutí ANO, které se z jeho pohledu posunulo až příliš do extrému. Spolek pro podporu liberální demokracie ČR, který založil s dalšími českými byznysmeny, proto aktuálně poslal další miliony stranám koalice Spolu, dále pak hnutí STAN a Pirátům. Zásadní misí, kterou by měly tyto peníze pomoci naplnit, je komunikace a politický marketing, tedy oblasti, v nichž jsou dle všeobecného mínění tuzemské populistické strany o krok napřed před vládou. Barta je přesvědčen, že kromě malé schopnosti „prodávat“ svůj koncept mají demokratické politické strany problém s generováním osobností. Jak je možné tohle změnit? 

Když jsme spolu mluvili poprvé před osmi lety, byl jste podnikatel těsně po třicítce. Tehdy jste trávil většinu času sezením u počítače a hledáním investičních příležitostí. Zároveň jste podporoval různé neziskovky a znevýhodněné děti. Teď vám táhne na čtyřicítku a kromě toho, že jste se stal miliardářem, tak jste také sponzorem politických stran. Podpořil jste strany současné vládní koalice, prezidenta Petra Pavla, ale také sociální demokracii. Jak k té proměně došlo? 

Abych řekl pravdu, pořád trávím dost času u počítače hledáním investičních příležitostí. Ale docela se nám ekonomicky daří a jak člověk stárne, má tendenci cítit větší zodpovědnost vůči společnosti. 

Pamatujete si na moment, kdy jste si řekl, že s podporou politiky začnete? 

To ani ne. Spíš je to tím, že mám nějakou rodinnou historii. Když vám rodiče vyprávějí, jak váš praprapradědeček elektrifikoval Národní divadlo a podobné věci (Jan Barta pochází z rodu vynálezce a podnikatele Františka Křižíka – pozn. red.), máte tendenci tu větší odpovědnost cítit. Tou výchovou to mám v tomhle vlastně trochu ulehčené. 

Podpora neziskovek nebo sociálně slabých je jedna věc, podpora politických subjektů jiná. Co spustilo ten první krok? Kdy a proč jste podpořil nějakého politika?

 Asi když Ondřej Liška, který je dodnes můj velký kamarád, vedl stranu Zelených. Toho času Zelení vypadli ze sněmovny a já v té době finančně podporoval jejich senátní kandidáty. Matně si vybavuji, že jsem sponzoroval senátní kampaň Elišky Wagnerové. To bylo někdy v roce 2012. V éře působení Miloše Zemana a nástupu Andreje Babiše jsem pak cítil větší potřebu přispět ve prospěch politických subjektů, které by tenhle nástup nějak vyvažovaly. Jinak ale politika zabírá poměrně malou část mojí práce, většinu času dál řeším spíš byznys. 

Váš sponzoring politických stran většina lidí asi zaznamenala v době velkých demonstrací na Letné proti vládě Andreje Babiše. Jejich organizátor, spolek Milion chvilek pro demokracii, tehdy demokratické strany vyzýval, aby se před volbami do sněmovny spojily. Vy jste každé straně, co se spojí s jinou, nabídl finanční příspěvek pět milionů korun, který jste jim pak vyplatil. 

Nebyl jsem to jen já, bylo nás víc podnikatelů, třeba Martin Vohánka, Libor Winkler, Martin Hájek nebo můj společník Dušan Šenkypl. Založili jsme Spolek pro podporu liberální demokracie ČR a přemýšleli, že lepší, než dát stranám jenom peníze, je motivovat je určitou podmínkou k jejich získání. Vytvořili jsme pobídku, která je měla motivovat, aby se spojovaly do koalic, což jsme vnímali jako důležitý krok pro zvýšení jejich volební šance v českém volebním systému. Ale nechci tu naši aktivitu nějak přeceňovat. Myslím, že větší roli tehdy sehrál spolek Milion chvilek, a pak taky samotné strany, které dospěly k tomu, že spojování je pro ně logický krok.

 Zvětšit trychtýř 

V jednom rozhovoru jste kdysi svou motivaci podporovat politické strany vysvětlil tím, že si „uvědomujete, že začíná boj o to, jestli udržíme liberální demokracii“. Platí pro vás tenhle alarm i dnes? 

Je to zásadní motivace. To, aby naše země zůstala západní demokracií, kde je respektovaná svoboda a spravedlnost, považuji za naprosto posvátnou věc. Cítím doslova vnitřní pnutí k tomu přispět.

 A vyhrávají podle vás stoupenci liberální demokracie? 

Máme vládu, za kterou jsem rád, protože jsme ji vůbec nemuseli mít. Máme prezidenta, za kterého se nemusíme stydět. Můj příspěvek k tomu je samozřejmě minimální, ale můžu si říct, že nějaký byl, a to mě může maličko těšit. Teď se dostáváme do bodu, kdy v dalších parlamentních volbách bude něco podobného výrazně těžší uskutečnit. Už před těmi třemi lety to byl svým způsobem malý zázrak, že se to takhle poskládalo. Teď je to ještě daleko větší výzva. Nechci se s tím ale smířit a rezignovaně čekat s tím, že Babiš vyhraje a poskládá vládu s nějakou kombinací SPD, komunistů a Motoristů. Mě hodně mrzí, že tohle všechno jen málo lidí bere jako nějakou akutní hrozbu. Jako by byli v nějakém stadiu naučené bezmoci. Takže bych rád trošku vyburcoval lidi, aby s tím něco dělali.