Aby už mohl Zeman zůstat doma

Prezident Miloš Zeman v rozhlasovém rozhovoru pro Frekvenci 1 o víkendu řekl, že pokud by neuspěl v první kole voleb a nepostoupil, zřejmě by nepřišel v druhém kole volit. Nevěděl by prý, pro koho se rozhodnout: nikdo z protikandidátů nemá podle něj dostatečné zkušenosti, aby zastával důležitý post, který dosavadní hlava státu obhajuje.

Zeman může být rád, že se ještě nikdo nechopil jednoho z jeho mála nápadů, které už roky opakuje. A sice, že by prosadil pod hrozbou sankce povinnost volit, protože vyhýbání se volbám je projev lenosti a neloajality ke státu. Kdyby k zavedení došlo, první pokutu by nyní platil on. Nicméně jeho slova jsou samozřejmě součástí volební kampaně, chce tím dát před voliči najevo, že nikdo mu nesahá ani po kotníky.

Je to samozřejmě omyl. V letošních prezidentských volbách je z koho vybírat. Minimálně jsou tu dva kandidáti, textař Michal Horáček a akademik Jiří Drahoš: řadu měsíců pracně sbírali podpisy občanů, aby mohli kandidovat, Horáček navíc kampaň platil výhradně ze svých peněz.

Oba představují opak toho, co symbolizuje Zeman: nejsou vulgární a neholdují alkoholu, vystupují kultivovaně, mají prozápadní směřování a lidé, kteří je obklopují, nejsou šíbři. I další Zemanovi vyzyvatelé jako diplomat Pavel Fischer a lékař Marek Hilšer mají podobné vlastnosti, ale zároveň také výrazně menší šanci postoupit.  Hrozí, že hlas pro ně může propadnout, resp. to může do druhého kola zhoršit výchozí pozici pro první dva jmenované.

A Zemanovo druhé vítězství by bylo pro Česko devastující - naše důvody a argumenty najdete podrobně v novém, předvolebním Respektu 02/2018, mimo jiné v komentáři Erika Taberyho a v soupisu Hradní desatero. Znamenalo by to, že ve spojení s Andrejem Babišem by posílily autoritářské tendence nové vlády, znamenalo by to směřování na Východ, ale i to, že Česko se nebude modernizovat a měnit, protože k moci se znovu dostane politik, jenž staví na silné ruce, na strachu ze změn i na konfrontaci místo dialogu a kultivace.

Na tu část země, které tohle vadí, by druhé Zemanovo vítězství mohlo působit frustrujícím dojmem a mohla by další pokusy o změny vzdát.  A toto konstatování není pokusem o rozdělování společnosti, které praktikuje právě Zeman. Důsledky jeho panování by totiž dříve či později dopadly i na ty, kterým dnes ještě nevadí, nebo je brání s pocitem, že si tak zajišťují klid a bezpečí. Ty v dlouhodobém výsledku spíš přinese, když budeme hlasovat tak, aby mohl Zeman zůstat doma nejen v druhém kole.